5 C 371/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 893 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení spolu účastníci uzavřeli dne 15. 12. 2016 smlouvu o pronájmu reklamní plochy. Předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala pronajímat žalované tam blíže specifikovanou reklamní plochu a žalovaná se oproti tomu zavázala za pronájem platit žalobkyni nájemné, splatné ročně vždy k 15. 1. toho roku, na který mělo být nájemné hrazeno. Dle dodatku č. 1 ke smlouvě o pronájmu reklamní plochy ze dne 18. 12. 2019 byla výše nájemného sjednána na částku 3 760 Kč bez DPH. Žalovaná neuhradila nájemné za rok 2020 a 2021, pročež jí byla dána žalobkyní dne 15. 7. 2021 z nájmu výpověď, který skončil uplynutím výpovědní doby dne 31. 10. 2021. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh na nájemném ve výši 3 760 Kč za rok 2020 a dluh na nájemném ve výši 3 133 Kč za poměrnou část roku 2021 od ledna do října, kdy nájem skončil. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nesplněním svého peněžitého dluhu dostala do prodlení, uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu smluveného úroku z prodlení ve výši 0,5% denně, vždy ode dne následujícího po datu splatnosti příslušeného nájemného. Žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 15. 8. 2022. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o pronájmu reklamní plochy ze dne 15. 12. 2016, Dodatek č. 1 ke smlouvě o pronájmu reklamní plochy ze dne 18. 12. 2019, Vypovězení smlouvy o nájmu plochy ze dne 15. 7. 2021, Předžalobní výzva ze dne 15. 8. 2022 včetně doručenky datové zprávy) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 15. 12. 2016 uzavřena smlouva o pronájmu reklamní plochy, kterou se žalobkyně zavázala pronajímat žalované tam specifikovanou reklamní plochu a žalovaná se oproti tomu zavázala za pronájem platit nájemné. Splatnost nájemného byla ujednána ročně, vždy k 15. 1. toho roku, na který mělo být nájemné hrazeno. Výše nájemného byla dodatkem č. 1 ke smlouvě o pronájmu reklamní plochy ze dne 18. 12. 2019 ujednána počínaje rokem 2020 na částku 3 760 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila nájemné za rok 2020 a rok 2021, přistoupila žalobkyně dne 15. 7. 2021 k výpovědi předmětného nájmu, který skončil uplynutím výpovědné doby dne 31. 10. 2021. Pro případ prodlení žalované s úhradou nájemného byl smlouvou sjednán úrok ve výši 0,5% denně z dlužného nájemného, běžící vždy ode dne následujícího po datu splatnosti příslušeného nájemného. Žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 15. 8. 2022. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně a žalovaná spolu platně podle § 2316 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřely smlouvu o podnikatelském pronájmu věcí movitých. Nárok žalobkyně na úhradu nájemného za přenechání reklamní plochy k užívání vyplývá z § 2316 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí ujednáním účastníků ve smlouvě o pronájmu reklamní plochy. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 893 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.