5 C 406/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 719 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení spolu účastníci dne 1. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o technické pomoci, na jejímž základě žalobkyně prováděla pro žalovanou služby spočívající v likvidaci zdravotnického odpadu. Cenu provedených služeb žalobkyně vyúčtovala žalované k úhradě následujícími daňovými doklady: -) faktura [číslo] splatná dne 23. 3. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 4. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 23. 5. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 6. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 7. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 8. 2022, v částce 786,50 Kč, Žalovaná na uvedené daňové doklady žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani po několika upomínkách, včetně té před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2022. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Smlouva o technických službách č. TS/1959/2021, faktura [číslo] faktura [číslo] faktura [číslo] faktura [číslo] faktura [číslo] faktura [číslo] upomínka ze dne 30. 5. 2022, upomínka ze dne 17. 6. 2022, upomínka ze dne 28. 7. 2022, upomínka ze dne 30. 8. 2022, Předžalobní upomínka ze dne 20. 9. 2022 včetně dokladu o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o technických službách č. TS/1959/2021 ze dne 1. 7. 2021, se žalobkyně zavázala pro žalovanou zajišťovat služby spočívající ve sběru a výkupu odpadů a likvidaci převzatého odpadu prostřednictvím svého smluvního partnera, 1x měsíčně, včetně služeb dopravních. Žalovaná se oproti tomu zavázala za poskytované služby hradit žalobkyni každý měsíc jejich cenu stanovenou paušálně ve smlouvě. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když neuhradila ničeho na ceně poskytnutých služeb vyúčtovaných žalobkyní následujícími daňovými doklady: -) faktura [číslo] splatná dne 23. 3. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 4. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 23. 5. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 6. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 7. 2022, v částce 786,50 Kč, -) faktura [číslo] splatná dne 22. 8. 2022, v částce 786,50 Kč. Žalovaná na svém dluhu žalobkyni neuhradila ničeho ani k opakovaným upomínkám, včetně té před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2022. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Smlouvu o technických službách č. TS/1959/2021 uzavřenou mezi účastníky soud hodnotí jako platně uzavřenou smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Nárok žalobkyně na úhradu ceny poskytnutých služeb vychází z čl. II uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a je tak povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti každé dílčí faktury. Současně je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 719 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. 8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.