6 C 458/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že se žalovaný při přepravní kontrole provedené dne 23. 2. 2021 neprokázal přepravnímu kontrolorovi [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) platným cestovním dokladem. O této kontrole byl dne 23. 2. 2021 sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný shora uvedenou jízdou bez platného cestovního dokladu porušil coby cestující povinnosti vyplývající pro něho ze Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně a právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný i přes výzvu právního zástupce žalobkyně na svůj dluh doposud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud na základě předložených listin učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Žalovaný dne 23. 2. 2021 cestoval dopravním prostředkem (linkou [číslo]) provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, přičemž byl kontrolován revizorem, kterému se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem, o tom byl shora uvedeného dne sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole, v důsledku čehož vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdce žalobkyně jízdné v částce 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [variabilní symbol], evid. [číslo] Smluvní přepravní podmínky MHD právního předchůdce žalobkyně účinné od 1. 9. 2020, Tarif jízdného MHD právního předchůdce žalobkyně účinné od 1. 4. 2020). Právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] (viz Smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]). O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne 19. 7. 2022, který byl předán k poštovní přepravě dne 16. 8. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2022, podací lístek). O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomenut dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 7. 2022, který byl předán k poštovní přepravě téhož dne. Současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (viz Výzva k zaplacení ze dne 19. 7. 2022, podací lístek). 7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ustanovením § 18a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. c/ zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. Žalovaný se v rozporu s přepravní smlouvou neprokázal dne [datum] přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly ze strany žalovaného tvrzeny, tedy ani prokázány, soud proto rozhodl ve smyslu žaloby tak, že této zcela vyhověl. 8. Výše uvedenou pohledávku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 9. Žalovaný byl s plněním peněžité pohledávky v prodlení, soud proto přiznal žalobkyni podle ustanovení § 513 a § 1970 o. z. rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu a přežalobní výzvu) dle § 14b odst. 1 bodu 1. a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 11. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na jízdné a přirážky k jízdnému za porušení zákonné povinnosti se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.