7 C 361/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, adresu bydliště, e-mailovou adresu a telefonní číslo), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 4 000 Kč, tak žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zaslanou jí zástupcem žalobkyně dne [datum]. [příjmení] dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně dále uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalované o úvěr. Dne [datum] byla žalobkyni doručena výzva, aby soudu sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne [datum] s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované nedošlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci. 5. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 4 000 Kč. 6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je a v prosinci roku [rok] byla žalovaná a že částka ve výši 4 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] byla na výše uvedené účet připsána dne [datum] 7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána na účet žalované č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částka 4 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. 10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů a že byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Tato výzva byla žalované zaslána dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 12. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla [datum] poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. 14. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 15. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od [datum], pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 o. z. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 16. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne [datum], kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne [datum], poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na [datum] (jelikož poslední den lhůty připadl na sobotu, je v takovém případě dle § 607 o. z. posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne [datum] byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo]). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnoti