7 C 380/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že se žalovaná neprokázal dne [datum] na lince tramvaje [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. O této kontrole byl sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Tím, že žalovaná porušila povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a přepravního řádu, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná, ač upomenuta, na svůj dluh doposud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem (tramvají linky [anonymizováno]) provozovaným žalobkyní, přičemž byla kontrolována revizorem, kterému se na vyzvání neprokázala platným jízdním dokladem, o tom byl sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Porušením Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné v částce 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž splatnost pohledávky nastala právě dnem porušení Smluvních přepravních podmínek (viz Smluvní přepravní podmínky a Informace pro cestující). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka, vč. dokladu o odeslání). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ustanovením § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., za použití čl. 8 Smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy. Žalovaná se v rozporu s přepravní smlouvou neprokázala dne [datum] na lince tramvaje [číslo] přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení nečinná a ničeho nenamítala, resp. v řízení netvrdila a tedy ani neprokázala, že by dluh vůči žalobkyni uhradila, rozhodl soud ve smyslu žaloby tak, že této zcela vyhověl 8. Žalovaná byla s plněním peněžité pohledávky v prodlení, soud proto přiznal žalobkyni podle ustanovení § 513 a § 1970 o. z. rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na jízdné a přirážky k jízdnému za porušení zákonné povinnosti se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.