7 C 62/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 929,06 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Dne [datum] byla mezi účastníky sjednána Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu v částce 50 000 Kč Součástí smlouvy byly též Obchodní podmínky. Strany si ujednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 21,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních anuitních splátkách, minimálně 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, prohlásila žalobkyně v souladu se Smlouvou celou dlužnou částku za splatnou ke dni [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 23 754,22 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni [datum] na částku ve výši 1 047,31 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od prodlení dlužníka se splácením do dne [datum] na částku 777,85 Kč, smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 21 929,06 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 21 929,06 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 77,85 Kč je kapitalizovaným úrokem z prodlení se sazbou 7,05 % p. a. Počítaný z jednotlivých neuhrazených splátek po splatnosti z celé dlužné jistiny. Požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 047,31 Kč je neuhrazený úrok z jednotlivých splátek, s nimiž byl žalovaný v prodlení, ode dne splatnosti pak z celé dlužné jistiny, počítán se sazbou 19,9 % p. a. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne [datum], vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů a bez nařízení jednání. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: 6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o poskytnutí úvěru. 7. Ze Smlouvy o vydání kreditní karty a z Oznámení o poskytnutí úvěru, obojí ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovanému byla uvedeného dne vydána kreditní karta, z níž měl možnost čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč, že úroky byly stanoveny ve výši 21,9 % ročně. 8. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu včetně kopie obálky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. 9. Z oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke kreditní kartě ke dni [datum] a toto oznámení bylo žalovanému zasláno, jak vyplývá z doručenky ze dne [datum]. 10. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] byly zjištěny všechny transakce za období od [datum] do [datum] včetně výše jistiny a kapitalizace úroků. 12. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o vydání kreditní karty, na jejímž základě byla žalovanému uvedeného dne vydána kreditní karta s možností čerpat úvěr do výše 50 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel čerpané prostředky řádně a včas, přičemž následně ani přes výzvy žalobkyně svůj dluh neuhradil, zesplatnila žalobkyně celou dlužnou částku ke dni [datum]. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. 13. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 502 odst. 1 věty první obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle ust. § 503 odst. 1 obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Dle ust. § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Dle ust. § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla ve smyslu ust. dle ust. § 497 a násl. obch. zák. uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do výše 50 000 Kč, povinností žalovaného pak bylo sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně v řízení prokázala, že svůj závazek ze smlouvy splnila, přičemž bylo naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku ve výši 21 929,06 Kč uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinil, soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků ve sjednané výši 21,9 % ročně, úroků z prodlení dle § 262 odst. 4 obch. zák. ve spojení s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. Konkrétní výše zákonných úroků z prodlení je pak dána účinným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, neboť jej žalobkyně požaduje od [datum]. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 514,38 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 929,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 078 Kč ve výši 436,38 Kč. 16. Aplikaci § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud odůvodňuje tím, že žalobce (resp. jeho právní zástupce) podal u zdejšího soudu žaloby se stejným obsahem, strukturou, řazením vět, týkající se nároku téhož druhu. Lze proto učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky.