8 C 195/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila následovně: Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba] byla uzavřena dne 14. 9. 2018 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 60ti týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 8. 11. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 1 000 Kč Poslední platbu uhradil dne 1. 10. 2018. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, neuhrazená jistina se od 9. 11. 2019 úročila úrokem ve výši 19,4 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 240 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 7 240 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 2 338,78 Kč (19,4 % ročně z 10 000 Kč od 9. 11. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 205,56 Kč (10 % ročně z 10 000 Kč od 9. 11. 2019 do 15. 1. 2021), úrok 19,4 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba] byla dále dne uzavřena dne 22. 5. 2018 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 60ti týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 16. 7. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 6 000 Kč Poslední platbu uhradil dne 10. 9. 2018. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, neuhrazená jistina se od 17. 7. 2019 úročila úrokem ve výši 19,31 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 240 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9 394,81 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 845,19 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 2 766,56 Kč (19,31 % ročně z 9 394,81 Kč od 17. 7. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 432,71 Kč (10 % ročně z 9 394,81 Kč od 17. 7. 2019 do 15. 1. 2021), úrok 19,31 % ročně z dlužné částky 9 394,81 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 9 394,81 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 14. 9. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Výše poskytnutých prostředků činila 10 000 Kč. Poplatek byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za komfortní splácení v hotovosti ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 240 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 60 splátek ve výši 304 Kč týdně. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 22. 5. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Výše poskytnutých prostředků činila 10 000 Kč. Poplatek byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za komfortní splácení v hotovosti ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 240 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 60 splátek ve výši 304 Kč týdně. Z karet zákazníka ze dne 22. 5. 2018 a 14. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak vyplývá z oznámení ze dne 19. 2. 2021. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Poté, co soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru, zabýval se otázkou, zda je oprávněná výše poplatků spojených s poskytnutými úvěry. 8. Podle § 547 o. z. platí, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V posuzovaném případě se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem (viz § 419 a 420 o. z.) Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. V případě poplatků za administrativní činnost a hotovostní režim splátek pak soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2015, č. j. KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015, kde soud měl za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ujednání o hotovostním inkasu ve výši 60 % z poskytnutých finančních prostředků a poukázal přitom na skutečnost, že:„ formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky…. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce.“ V daném případě jde tak spíše o další skrytý úrok, než o poplatky odrážející cenu poskytnuté služby. Sjednané poplatky v celkové výši 6 000 Kč představují 60 % z poskytnutých finančních prostředků ve výši 10 000 Kč. S ohledem na uvedené, kdy tedy požadované poplatky zjevně představují skryté úroky a dále i s přihlédnutím ke sjednanému úroku kapitalizovaného částkou 2 000 Kč, považuje soud skutečnou výši úroků za zcela nepřiměřenou. 10. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle usta