11 C 81/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podáním ze dne 20. 1. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 772,46 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím webových stránek, kterou měl žalovaný podepsat autorizačním kódem zaslaným sms zprávou. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se kromě této částky zavázal k uhrazení poplatku ve výši 4 499 Kč za poskytnutí úvěru, a to vše do 16. 6. 2021. Žalovaný však zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 879,23 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2022. Kromě nesplacené jistiny ve výši 14 120,77 Kč se žalobkyně také domáhá poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 499 Kč, smluvního úroku ve výši 10 082,48 Kč, poplatku za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 651,69 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 5. 2021 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který je její součástí, bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně, žalovaném a úvěru, soudu byla však předložena bez podpisu žalovaného, na jehož místě je pouze kód [číslo]. 7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 5. 2021 zaslala částku ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. 8. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 30. 3. 2023 bylo zjištěno, že tento účet patří žalovanému. 9. Z upomínky ze dne 6. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 770,72 Kč. 10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2022 včetně přílohy [číslo] dohody o úplatě a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a zároveň vyzván k úhradě dluhu. 12. Z výzvy před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě dluhu. 13. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 27. 5. 2021 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku 15 000 Kč. Dopisem ze dne 6. 7. 2021 žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 9. 2022, v souvislosti s čímž byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však doposud uhradil pouze část dluhu ve výši 879,23 Kč. 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť ta byla soudu předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že by tak učinil skutečně žalovaný, a to v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 27. 5. 2021 žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byla téhož dne poukázána částka ve výši 15 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta). 16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 15 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného, přičemž ten již uhradil částku 879,23 Kč a je tedy povinen žalobkyni vrátit částku ve výši 14 120,77 Kč. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť bez prokázání uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nelze přisvědčit žalobnímu nároku na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, smluvnímu úroku, poplatku za upomínku ani smluvní pokuty, které měly být dle žalobkyně mezi stranami v této smlouvě ujednány. 18. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 17. 8. 2022 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru. 19. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 17. 6. 2021 do 11. 8. 2022 v kapitalizované výši a dále od 18. 8. 2022 do zaplacení. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 6. 7. 2021. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 9. 7. 2021. Žalovaný měl plnit do tří dnů od doručení, tj. do 12. 7. 2021. Žalobkyně přitom nepožadovala zákonný úrok v období od 12. 8. 2022 do 17. 8. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 13. 7. 2021 do 11. 8. 2022 a dále od 18. 8. 2022 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 92 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 772,46 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč