17 C 312/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2022 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a odevzdat žalobkyni byt [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím umístěný v 5. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] [anonymizováno], [katastrální uzemí], jež je součástí pozemku parc. [číslo] (dále jen„ byt“). Ohledně předmětného bytu byla s žalovaným dne 11. 4. 1990 uzavřena dohoda o jeho užívání, která byla žalobkyní dne 4. 10. 2011 vypovězena a výpověď byla žalovanému doručena dne 19. 10. 2011. Žalovaný však předmětný byt ani po výzvě ze dne 29. 8. 2022 nevyklidil, a nadále jej tak užívá bez právního důvodu. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ustanovení § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) projednal bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem dne 5. 1. 2023 a žalovaný proti tomu ničeho nenamítal. Soud vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] o výměře 435 m2, v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba [parcelní číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem této nemovitosti je Hlavní město Praha, žalobkyně má svěřenu správu nemovitosti. 6. Z dohody o užívání bytu ze dne 11. 4. 1990 bylo zjištěno, s účinností od 1. 5. 1990 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova]) a žalovaným uzavřena dohoda o užívání bytu předmětného bytu. Dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úhrady za užívání bytu po dobu delší 3 měsíců bylo součástí dohody rovněž ujednání účastníků o oprávnění právního předchůdce žalobkyně užívacího právo žalovaného zrušit. 7. Z výpisu konta nájemce [číslo] (žalovaného) platného ke dni 30. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný k uvedenému dni dlužil na nájemném, službách, úrocích z prodlení a nákladech celkem 297 877,60 Kč. 8. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vypověděla nájem předmětného bytu z důvodu hrubého porušování jeho povinností v podobě dluhu na nájemném a souvisejících službách. Součástí výpovědi byla rovněž výzva k vyklizení a odevzdání bytu po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty a rovněž poučení o možnosti podat k soudu žalobu na určení neplatnosti výpovědi ve lhůtě 60 dnů. Z příslušné doručenky vyplynulo, že výpověď byla žalovanému doručena dne 19. 10. 2011. 9. Z dopisu adresovaného žalovanému ze dne 29. 8. 2022 a z příslušného podacího lístku soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému vyklizení předmětného bytu do 10. 9. 2022 s tím, že pokud tak neučiní, bude věc nadále řešena soudní cestou. 10. Po provedeném dokazování a náležitém zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. 11. Žalobkyně má svěřenu správu bytové jednotky [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím umístěný v 5. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] [anonymizováno], [katastrální uzemí], jež je součástí pozemku parc. [číslo] kterou měl v nájmu žalovaný. Nájem byl ukončen uplynutím výpovědní doby dne 31. 1. 2012. Žalovaný předmětný byt dosud nevyklidil. 12. Podle § 871 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1992, platí, že právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem. 13. Podle § 710 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011, nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi. 14. Podle § 711 odst. 3 obč. zák. musí být písemná výpověď pronajímatele doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta, poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. 15. Podle § 711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. 16. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný netvrdil, že by ve stanovené lhůtě podal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi dle § 711 odst. 5 obč. zák., soud se tedy v řízení o vyklizení již důvodností výpovědi nebyl oprávněn zabývat. Žalovaný ani nedůvodnost výpovědi nenamítal. Výpověď nájmu bytu přitom splňuje zákonné náležitosti dle § 711 odst. 3 obč. zák. (je písemná, obsahuje důvod výpovědi, výpovědní lhůtu i poučení o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi). Výpověď je proto platná, žalovaný však po uplynutí lhůty k vyklizení stanovené ve výpovědi užívá byt bez právního důvodu, a je proto povinen ho vyklidit. Soud tedy žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba a předžalobní výzva). Soud nepovažuje právní zastoupení v případě vyklizení za účelně vynaložený náklad u městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Vyklizování pronajímaných nemovitostí patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.