19 C 132/2023-83 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka postoupena z původního věřitele ([právnická osoba]) na [právnická osoba] a.s. a z této společnosti byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 93 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 675 Kč, včetně úroku ve výši 12,99 % ročně a poplatku za pojištění ve výši 180 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. [příjmení] proto ke dni [datum] dluh zesplatnila. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 37 500 Kč (žalobkyně započetla částku 2 904,86 Kč na úroky a poplatky, částku 4 220,97 Kč na úrok ve výši 11,75 % ročně, částku 4 666,41 Kč na úrok ve výši 12,99 % ročně a částku 25 707,76 Kč na jistinu). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádala banku o úvěr ve výši 93 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 675 Kč. Úrok činil 12,99 % ročně. Pojištění činilo 180 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním domě či bytě, je zaměstnaná a jeho čistý měsíční příjem činí 41 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 7 200 Kč. 5. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka sdělila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy dle návrhu. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky banky, ceník produktů a služeb a produktové podmínky pro osobní úvěry. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka úvěr k uvedenému dni zesplatnila. 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z banky na [právnická osoba], a.s., což bylo žalovanému oznámeno. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 9. Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 68 721,90 Kč. 10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmu 55 776,19 Kč. 11. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření shora specifikované smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 93 000 Kč, který se zavázal splácet spolu s poplatky a úrokem ve výši 12,99 % ročně. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené splátky. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši 55 776,19 Kč měsíčně. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, poplatky, úroky). Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a dluží žalovanou částku, jak je specifikováno shora. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužnou částku vyrovnal, což však neučinil. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostatečné. 16. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. 17. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 072,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 147 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 669,82 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 130 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 550 Kč ve výši 1 375,50 Kč.