20 C 453/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena dne 20. 7. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s jistinou i poplatek v celkové výši 8 000 Kč, který představuje součet úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatek v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 13. 9. 2021. Žalovaný však poslední splátku uhradil dne 29. 9. 2020, poté splácet přestal. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, úročí se jistina ve výši 10 000 Kč od 14. 9. 2021 tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tedy pro úhradu celého úvěru) úrokem ve výši 23,43 % ročně. Na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2022. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky 14 900 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 4 900 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 754,97 Kč (23,43 % ročně z 10 000 Kč od 14. 9. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 273,89 Kč (8,5 % ročně z 10 000 Kč od 14. 9. 2021 do 7. 1. 2022), úrok 23,43 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Soud ve věci na základě provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, že výše úvěru činila 10 000 Kč, že poplatek byl stanoven v částce 8 000 Kč, přičemž zahrnoval úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, že žalovaný měl vše splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, že zápůjční úrokovou sazbu si strany sjednaly ve výši 23,43 % ročně. 6. Z karty zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 26 000 Kč. K žádosti o úvěr předložil žalovaný pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a nájemní/podnájemní smlouvu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak vyplývá z dopisu ze dne 14. 4. 2022. 8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 19. 4. 2022. 9. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 8 000 Kč hradit celkem 18 000 Kč formou 60 týdenních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení a následně byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil a dluh neuhradil. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což zjistil karty zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 7. 2020. Pohledávka byla posléze postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalovanou částku včas a řádně neuhradil, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, soud proto přiznal žalobkyni rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Stran toho soud přiznal žalobkyni smluvní úrok a náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 665,87 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.