20 C 547/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 11 654 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne 21. 1. 2021 uzavřela smlouva o zápůjčce. Žalovanému tak byla poskytnuta prostředky komunikace na dálku zápůjčka ve výši 7 000 Kč. Peněžní prostředky byly poskytnuty na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 21. 1. 2021. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem ve výši 1 592 Kč uhradit nejpozději do 27. 4. 2021. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 2 938 Kč, dále již neuhradil ničeho. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů a také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou odeslanou upomínku) a také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 7 000 Kč od 28. 4. 2021 do 10. 10. 2022, celkem tak 562 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše zápůjčky je ve smlouvě uvedena v částce 7 000 Kč, poplatek ve výši 1 592 Kč a splatnost zápůjčky byla stanovena na 27. 4. 2021. Z potvrzení o platbě od [právnická osoba] ze dne 27. 9. 2022 soud zjistil, že dne 21. 1. 2021 byla z účtu žalobkyně zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze zprávy od české spořitelny, a.s ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne 21. 1. 2021 byla na tento účet připsána příchozí platba ve výši 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne 6. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzvy byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala (viz potvrzení o platbě), že byla žalovanému poukázána dne 21. 1. 2021 částka 7 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil ze zprávy od [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2023). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaných podmínek, smluvní pokuty a nákladů za upomínání), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 8. Žalobkyně uvedla, že žalovaný měl uhradit jistinu ve výši 7 000 Kč a poplatek ve výši 1 592 Kč, a dále že eviduje dílčí platby žalovaného ve výši 2 938 Kč. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nevznikl žalobkyni ani nárok na uhrazení tvrzeného poplatku, smluvní pokuty a nákladů na upomínání, je tak třeba dílčí platby žalovaného ve výši 2 938 Kč započíst na jistinu (resp. bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni zbývající část ve výši 4 062 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 28. 4. 2021. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou dne 6. 9. 2022 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 9. 9. 2022. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 6. 9. 2022 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 10. 9. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému účastníkovi, který byl úspěšný z 65,1 %, náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly (§ 137 o. s. ř.).