4 C 100/2023-76 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 049 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřely na základě žádosti žalovaného Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 379 Kč Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 7 049 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 3 407,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 239,79 Kč a dále od [datum] z částky 10 000 Kč úrok ve výši 28,2 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, oba do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, v této žádosti žalovaný vyplnil své osobní údaje, ohledně majetkových a výdělkových poměrů uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 467 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Dále uvedl, že další zápůjčky nemá. Další čisté příjmy jeho domácnosti činí 12 500 Kč měsíčně. Součástí je i potvrzení o výplatě invalidního důchodu vystavené [anonymizováno] dne [datum] s tím, že výše invalidního důchodu činí 10 985 Kč měsíčně, po provedené srážce je žalovanému vyplácen ve výši 9 467 Kč. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 386 Kč a úrokem ve výši 2 663 Kč vrátit v měsíčních splátkách po 379 Kč. Úroková sazba činí 56 %. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] byla společností [právnická osoba], [IČO] postoupena žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku z [datum] soud zjistil, že tímto je oznamováno žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 24 424,52 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzýván k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Postoupení pohledávky na žalobkyni soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávky a jejích příloh z [datum]. 9. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]. 10. Z platební historie úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že k [datum] činila dlužná částka na jistině 10 000 Kč. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly z žádných listin ověřovány, s výjimkou potvrzení o výplatě invalidního důchodu. Z tohoto potvrzení bylo možné zjistit, že invalidní důchod je žalovanému vyplácen ve výši 9 467 Kč, že mu je již nyní z něho prováděna srážka ve výši 1 518 Kč. Dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelné nutné výdaje 5 000 Kč měsíčně. Na další výdaje mu tak zbývá částka 4 467 Kč, tedy částka téměř odpovídající životnímu minimu jednotlivce. Z tohoto je zřejmé, že majetkové a výdělkové poměry jsou v takto zjištěném rozsahu nedostačující k tomu, aby byl žalovaný objektivně schopen přijímat a splácet další nové závazky. Jeho příjmy nepřevyšují ani nezabavitelné minimum. 16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně. 18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsud