4 C 208/2023-84 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 118 059,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 2 187 Kč. Jednalo se o konsolidační úvěr, jehož část ve výši 79 060 Kč měla být použita na úhradu předchozích dvou nesplacených úvěrů žalované. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 35 808 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úroky. Kromě dlužné jistiny ve výši 118 059,18 Kč požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 14,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala k [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením ze dne [datum] a [datum] vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou, z výpisu z bankovního účtu žalované a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou). 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], VOP a Sazebníku poplatků soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 120 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s úrokem vrátit v měsíčních splátkách po 2 187 Kč. Jednalo se o úvěr za účelem sloučení předchozích úvěrů a půjček, konsolidované dluhy činily 79 060 Kč. 6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně upozorňuje žalovanou, že úvěr je ke dni [datum] po splatnosti a pokud žalovaná dlužnou částku 8 982 Kč neuhradí do [datum], bude úvěr zesplatněn. 7. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu z [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně oznamuje žalované, že dluh z úvěrové smlouvy byl z důvodu jeho nehrazení zesplatněn k [datum]. 8. Z výpisu úvěrového účtu a bilance úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila celkem 35 808 Kč. 9. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná na žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši 23 875 Kč, což žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu žalované. Výdaje uvedla ve výši 0 Kč. Podle matematického modelu žalobkyně tedy stanovila výdaje žalované ve výši 6 433 Kč měsíčně. Dále by žalovaná měla hradit 2 úvěry, které jí poskytla žalobkyně (měsíční splátka celkem 1 348 Kč). 10. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za období srpen až prosinec 2020 soud zjistil následující skutečnosti. Každý z těchto měsíců se příjmová a výdajová stránka účtu téměř rovnaly, na účtu žalované nezůstával téměř žádný kladný zůstatek (řádově v korunách). [ulice] příjem činil v prosinci 2020 asi 39 000 Kč (plus 40 000 Kč jako nově poskytnutý úvěr), v listopadu 2020 asi 22 000 Kč, v říjnu 2020 asi 25 000 Kč, v září 2020 asi 6 500 Kč a v srpnu 2020 se jednalo pouze o částku přeposlanou žalovanou z jiného účtu ve výši 80 000 Kč. Většina částek byla žalovanou vždy vybrána v hotovosti (včetně částky 80 000 Kč v srpnu). 11. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku z [datum] soud zjistil, že tímto je žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 141 042,04 Kč s příslušenstvím. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 120 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni s poplatky a úroky vrátit. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 35 808 Kč. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala daný úvěr žalované za účelem konsolidace dosavadních nehrazených úvěrů, bylo třeba, aby úvěruschopnost žalované zvlášť pečlivě prověřila, neboť pokud žalovaná nebyla schopna hradit splátky ve výši 1 348 Kč měsíčně, nebylo možné bez dalšího ověřování očekávat, že bude hradit splátky ještě o 700 Kč měsíčně vyšší. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány pouze výpisy z bankovního účtu žalované. Dle tvrzení žalované činil její pravidelný měsíční příjem cca 23 000 Kč a výdaje 0 Kč. Žalobkyně tedy stanovila výdaje žalované matematickým výpočtem a došla k částce 6 433 Kč měsíčně. S tímto způsobem stanovení výdajů žalované soud nemůže souhlasit, neboť je zřejmé, že výdaje na živobytí v [obec] v roce 2020 (včetně nákladů na bydlení) nemohly činit pouze částku 6 433 Kč měsíčně. Kdyby žalobkyně řádně prověřila obsah výpisu z účtu žalované, muselo by jí být zřejmé, že žalované na účtu zbývá každý měsíc zůstatek ve výši několika korun. Je tedy zřejmé, že takto zjištěný rozsah majetkových a výdělkových poměrů žalované je nedostačující k tomu, aby bylo možné dojít k závěru, že žalovaná je objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Žalobkyně si tedy měla od žalované vyžádat další potřebné informace a listiny ohledně příjmů a hlavně výdajů žalované, což neučinila. 18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nále