5 C 286/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 867,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným dne 16. 9. 2019 uzavřela rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Následně s žalovaným dne 2. 1. 2020 uzavřela dodatek č. 4 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 149 703 Kč (smlouva o úvěru č. HU00794667). Úvěr byl žalovanému schválen a dne 2. 1. 2020 na jeho účet v plné výši vyplacen. V souladu s úvěrovou smlouvu se žalovaný zavázal hradit žalobkyni pravidelnou konstantní splátku úvěru, a to ve výši 3 454 Kč měsíčně od 15. 2. 2020 do 15. 2. 2025, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 13,9 % ročně. Žalovaný úvěr splácel řádně do 15. 11. 2021. Počínaje splátkou ke dni 15. 12. 2021 žalovaný žádnou další platbu na úhradu úvěru neuskutečnil. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila dne 14. 2. 2022 žalobkyně k zesplatnění úvěru a současně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala předžalobní upomínkou. Dluh žalovaného sestává: -) z nesplacené jistiny úvěru ve výši 107 867,26 Kč, -) z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 3 661,30 Kč (kapitalizovaný od 15. 11. 2021 do 13. 2. 2022), -) ze smluvního úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 14. 2. 2022 do 15. 3. 2022, -) ze smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a -) ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud žalobkyni vyzval, aby předložila listiny osvědčující skutečnost, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ta nad to k výzvě soudu sdělila, že posouzení úvěruschopnosti provedla na základě informací získaných od žalovaného. Příjmy v průměrné výši 23 027 Kč žalovaný doložil potvrzením od zaměstnavatele ze dne 5. 9. 2019, kdy mzda byla žalovanému současně vyplácena na běžný účet č. [bankovní účet] vedený u žalobkyně. Díky této skutečnosti měla žalobkyně také přehled o výdajích žalovaného, které nevykazovaly žádné varující znaky před možnou neschopností žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně přihlédla též ke skutečnosti, že žalovaný dříve poskytnuté úvěry řádně splácel. Závěrem doplnila, že úvěr, který je předmětem podané žaloby, byl žalovanému poskytnut za účelem refinancování jiných úvěrů. 4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Účastníci dne 16. 9. 2019 spolu uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet] a současně mu byl poskytnut úvěr č. HU00748479 ve výši 150 000 Kč s tím, že splátky úvěry byly stanoveny na částku 2 698 Kč, splatnou měsíčně. (rámcová smlouva [číslo] ze dne 16. 9. 2019, dodatek č. 4 k rámcové smlouvě [číslo]). 6. Účastníci dne 2. 1. 2020 spolu uzavřeli dodatek č. 4 k rámcové smlouvě [číslo] na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 149 703 Kč s tím, že předmětná finanční částka byla po vzájemné dohodě účastníků použita na splacení zůstatku (148 022,97 Kč) dříve poskytnutého úvěru ve výši 150 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 13,90 %, splátky úvěry byly stanoveny na částku 3 454 Kč, splatnou měsíčně, počínaje 15. 2. 2020 (dodatek č. 4 k rámcové smlouvě [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, výpis z běžného účtu žalovaného od 2. 1. 2020 do 2. 1. 2020). 7. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem ve výši 75 988 Kč s tím, že poslední platbu uskutečnil dne 19. 11. 2021. Ke dni 14. 2. 2022, kdy byl úvěr žalobkyní zesplatněn, jakožto i ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru částku 107 867,26 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu před podáním žaloby dne 14. 2. 2022 vyzván s tím, že mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 23. 2. 2022 (přehled plateb, výzva ze dne 14. 2. 2022 k zaplacení dluhu). 8. Žalovaný byl ke dni 5. 9. 2019 zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou do 31. 3. 2020 s průměrným čistým měsíčním příjmem za období od května do července roku 2019 ve výši 23 027 Kč. Za rozhodné období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 předcházející poskytnutí druhého úvěru činily příjmy žalovaného 226 500,44 Kč a výdaje 225 721,52 Kč, konečný zůstatek tak činil 778,92 Kč. Pravidelným měsíčním výdajem žalovaného byly mj. platby ve prospěch sázkové kanceláře (potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 9. 2019, výpis z účtu žalovaného od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019). 9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění s účinností do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 547 OZ, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Mezi účastníky byla dne 2. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, která svojí povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím tomuto případu, posoudit úvěruschopnost žalovaného, když z listin provedených k důkazu vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za rozhodné období (1. 9. 2019 do 31. 12. 2019) předcházející poskytnutí úvěru činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného částku 778,92 Kč. Žalovaný tak byl stěží schopen měsíčně hradit splátky prvního úvěru ve výši 2 698 Kč. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by byl schopen následně hradit splátky nového úvěru ve výši 3 454 Kč. Soud oproti žalobkyni na výpisech z běžného účtu žalovaného shledal varující znaky před možnou neschopností žalovaného úvěr splácet, a to zejména ve zcela pravidelných platbách žalovaného ve prospěch sázkové kanc