5 C 94/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 550 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení neměla žalovaná v období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 stran vozidla [registrační značka] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv byla v daném období vedena jako jeho vlastník/provozovatel a vozidlo bylo současně v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. V důsledků této skutečnosti byla žalovaná povinna uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jehož výše byla vypočtena násobkem zákonné denní sazby a počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhrazeno. Žalovaná byla k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzývána. Vedle neuhrazeného příspěvku ve výši 16 250 Kč uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním každé dílčí pohledávky po 300 Kč. Žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho ani k následné předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 24. 10. 2022. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je s platností od 9. 6. 2017 doposud vlastníkem a současně i provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 26. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu a zprávy od České pošty ohledně doručení zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalované ve lhůtě 60 dnů od doručení úhradu příspěvku ve výši 16 250 Kč z důvodu, že vlastnila/provozovala vozidlo [registrační značka], přičemž v období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 neměla uhrazené povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě příspěvku za období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022. Z Předžalobní upomínky ze dne 24. 10. 2022 včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána i před samotným podáním žaloby. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně je Česká kancelář pojistitelů, které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ povinné ručení“ po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], ač evidováno jako provozované, nemělo za období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 uhrazené povinné ručení. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byla v daném období dle registru vozidel žalovaná. Příspěvek do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 16 250 Kč žalovaná, ač vyzývána, neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 11. Ustanovení § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. stanoví výši denní sazby příspěvku a ustanovené § 2a předmětné vyhlášky upravuje nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. 12. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 15. Žalovaná byla podle registru silničních vozidel vlastníkem/provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byla také povinna stran něj hradit povinné ručení, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaná tuto povinnost za období od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 nesplnila, ač bylo vozidlo v dané době evidováno jako provozované, založila podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok žalobkyně na úhradu příspěvku do jejího garančního fondu ve výši vyplývající z § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 16. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvku, vzniklo dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. i právo požadovat po žalované rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním každé dílčí pohledávky po 300 Kč a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to u každé dílčí pohledávky ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalované k úhradě příspěvku ve Výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 550 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 18. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.