7 C 514/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 139 052,97 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o rychlé půjčce [číslo] v níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v měsíčních částkách splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % a s dalšími poplatky, které byly uvedeny ve smlouvě a v ceníku. Žalobkyně svým povinnostem dostála a žalovanému poskytla úvěr v uvedené výši. S ohledem na to, že žalovaný nesplácel řádně a včas, přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění dluhu. Dne [datum] uzavřela banka se [právnická osoba] a. s. smlouvu o postoupení pohledávek, když součástí byla rovněž pohledávka banky za žalovaným. Ke dni [datum] pak [právnická osoba] a. s. uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když před poskytnutím úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů ([příjmení]) a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). S ohledem na uvedené požaduje žalobkyně celkem částku 139 052,97 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 138 577,97 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 391,45 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 225,15 Kč a z dlužných poplatků ve výši 475 Kč. Žalobkyně žalovaného naposledy vyzvala k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] prostřednictvím zástupkyně. 2. V podání ze dne [datum] a ze dne [datum] dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých klientem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] když žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s principy banky a principy obezřetného úvěrování. Dále byly prověřeny registry a databáze zmíněné v žalobě. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl dále porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji, odhadnutými na základě statistických dat. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Rovněž předložila mimořádný výpis z bankovního účtu [číslo] za období od [datum] do [datum]. Dále v prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti uvedla, že celkový příjem klienta v době nápočtu nabídky byl 69 797,01 Kč a maximální možná měsíční platební kapacita klienta v době nápočtu nabídky částka 13 959,40 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. 5. Z mimořádného výpis z účtu [číslo] – [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného n účtu byl 2 635,98 Kč a konečný zůstatek ke konci období byl 255 793,63 Kč. Dále bylo zjištěno, že za sledované období bylo třikrát hrazeno nájemné ve výši 33 884 Kč měsíčně 6. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky z úvěru ve výši 169 266,61 Kč a to nejpozději do 7 dní od odeslání této výzvy. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, žije u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední, je podnikatelem v pohostinství, jeho čistý měsíční příjem dosahuje částku 36 000 Kč a jako ostatní splátky uvedl částku 3 400 Kč. 8. Z akceptace návrhu [číslo] soud zjistil, že návrh na uzavření smlouvy byl akceptován dne [datum] na jistinu ve výši 250 000 Kč s výší měsíční splátky 3 876 Kč a ročním úrokem ve výši 9,9 %. 9. Z potvrzení úplaty mezi bankou a [právnická osoba] soud zjistil, že k tomuto došlo dne [datum]. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] informovala žalovaného o postoupení na adrese [adresa žalovaného]. 11. Z vyrozumění o postoupení pohledávky a podacího archu soud zjistil, že banka o postoupení informovala žalovaného dopisem ze dne [datum]. 12. Z ceníku účinného dnem [datum], produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil podmínky pro osobní úvěry banky. 13. Z celkem dvou kopií občanského průkazu soud zjistil, že banka ověřovala totožnost žalovaného v roce 2016 a 2017. 14. Z dokumentu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že dne [datum] požádal klient o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela banka z negativních záznamů na blacklistech, exekucí, informací z úvěrových registrů, zohlednila příjmy a výdaje, vyhodnotila rizika, kontrolovala insolvenční rejstřík, databázi neplatných dokladů. Při hodnocení vycházela z příjmů žalovaného, které uvedl ve výši 36 000 Kč. Závěrem shledala, že na základě uvedených informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného účet splácet a úvěr schválila. 15. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 bylo zjištěno, že žalovaný dosahuje příjmů ve výši 437 094 Kč, přitom dle přílohy [číslo] pobírá příjmy ze samostatné činnosti ve výši 1 569 247 Kč a výdaje ve výši 1 132 153 Kč. Dále z přiznání vyplývá, že v období 9 měsíců pobíral slevu na nezaopatřenou manželku [příjmení] [jméno] [příjmení]. 16. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že banka informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni [datum] z důvodu prodlení se splácením, dlužná částka byla vyčíslena na částku 146 669,57 Kč. 17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena bankou na [právnická osoba] a.s. a z této na žalobkyni. 18. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 250 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek ve výši 3 876 Kč, úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], a i přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil. 19. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 20. S ohledem na to, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo ke dni [datum], věc je posuzována dle znění zákona účinného v předmětné době, tedy dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 21. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 cit. zákona. 26. Žalobkyně měla pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako