20 C 441/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevrácenou jistinu poskytnuté půjčky. Žalovaná uzavřela dne 20. 10. 2008 s právní předchůdkyni žalobkyně (společností , právnická osoba, ) smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku ve výši 33 920 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však půjčku včetně sjednaného příslušenství nehradila řádně a včas, a to tak, že ke dni splatnosti poslední splátky (tj. 26. 10. 20009) svůj závazek nesplnila. Původní věřitelce uhradila částku ve výši 3 600 Kč. Tato částka byla v souladu s uzavřenou smlouvou přednostně započtena na souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla předmětná pohledávka postoupena z původní věřitelky na společnost , Anonymizováno, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla předmětná pohledávka postoupena ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni, což bylo žalované komunikováno dopisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovaná, ač k úhradě dluhu vyzvána, dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po dobu řízení zůstala nečinná.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 10. 2008 soud zjistil, že mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, byla uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem byla hotovostní půjčka ve výši 20 000 Kč, která byla žalované vyplacena ještě téhož dne. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na společnost , Anonymizováno, , o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015. Toto soud seznal i z podacího archu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena ze spol. , Anonymizováno, na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2018. Toto soud seznal rovněž z přiloženého podacího archu, Anonymizováno5. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky v celkové výši 30 320 Kč (výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 vč. podacího archu).6. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za to, že mezi shora specifikovanou původní věřitelkou a žalovanou došlo dne 20. 10. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnutá hotovostní půjčka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, nehradila svůj závazek řádně a včas prostřednictvím dohodnutých týdenních splátek. Smlouvami o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k datu uzavření smlouvy o půjčky (tzn. 20. 10. 2008) soud posuzoval věc s ohledem na znění ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních předpisů. Dosavadním předpisem je v poměrech věci míněn zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ob. z.). Podle ust. § 657 ob. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 ob. z. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.8. Dle ust. § 52 odst. 1 ob. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.9. Podle ust. § 52 odst. 2 ob. z. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.10. Dle ust. § 56 ob. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Soud se tedy zabýval otázkou, zda má žalobkyně nárok na vrácení jistoty ve výši 20 000 Kč a zda má nárok na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč. Pokud jde o stranami ve smlouvě užívaný pojem „souhrnný poplatek“ soud má za to, že svým charakterem se jedná o označení smluvního úroku z peněžních prostředků. Z žádného ujednání výše citované smlouvy nevyplývá, že by strany jakkoli mezi těmito pojmy rozlišovaly. Soud tedy porovnal výši jistiny 20 000 Kč s výši sjednané úplaty 13 920 Kč. Přepočtením na roční procentní úrok dospěl k závěru, že se jedná o 69,6 % ročně z jistiny. Tuto výši soud musel poměřit jednak optikou relevantní judikatury, jednak optikou poměrů uzavřené smlouvy, jakož i datem uzavření předmětné smlouvy (rok 2008), kdy na věc dopadají ustanovení právních předpisů účinných v této době (viz výše), a v neposlední řadě také procesní aktivitou stran. Pokud jde o konstantní judikaturu, soud má za to, že sjednané úroky jsou v daném případě blízko hranici, za kterou by se již daly považovat za nemravné, ovšem nikoli bez dalšího (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005). Soud z dokumentu České národní banky „Publikace měnové statistiky – rok 2008“ (dostupné z Publikace měnové statistiky (pdf) – rok 2008 - Česká národní banka (cnb.cz))zjistil, že průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v říjnu 2008 činila 13,68 % ročně. V daném případě sjednaná úroková míra tuto hodnotu převyšuje pětkrát, což je však nutné zařadit do kontextu – jedná se o úvěr poskytovaný nebankovní institucí, v relativně nízké částce a na relativně krátkou dobu, jedná se tak o do jisté míry specifický úvěrový produkt, který svou vyšší úrokovou mírou reflektuje i určité riziko dané transakce (soud však podotýká, že vzhledem k tehdejším právním předpisům - Směrnice 87/102/EHS a ani zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., neupravovaly povinnosti odpovědného půjčování ze strany věřitele vůči spotřebiteli - posouzení úvěruschopnosti z předložených listiny nevyplývá a soud její absenci nijak do své úvahy nezahrnuje). Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že rozpor s dobrými mravy nelze vyvozovat toliko z nominální výše sjednaných úroků, ale i vzhledem ke všem relevantním okolnostem (usnesení NS sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 ze dne 27. 11. 2008). Z předložených listin nevyplynulo, že by smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek pro žalovanou. Tato se k věci ani žádným způsobem nevyjádřila, přičemž bylo právě na ní, aby v řízení tvrdila a následně i prokázala skutečnosti, které by svědčily v její prospěch.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán na základě § 517 odst. 2 ob. z.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba) realizovaných před podáním návrhu ve věci, z částky 150 Kč za jeden úkon podle ust. § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.