20 C 199/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 17 259,51 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení její právní předchůdce spol. , Anonymizováno, se sídlem , adresa, , reg. č. , hodnota, (v ČR známá jako , jméno FO, ), uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 208491115766959. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 24 157 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaných smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Ke splacení úvěru mělo dojít prostřednictvím 48měsíčních splátek po 804 Kč, resp. po 868 Kč vč. pojištění. Roční úroková sazba byla stanovena na 25,22 %, žalobkyně však požaduje toliko 12,75 % p. a. Žalobkyně a její právní předchůdce uzavřely dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které její právní předchůdce poskytl klientům v ČR. Účinky této smlouvy nastaly dne 1. 11. 2023, o čemž byla žalovaný písemně vyrozuměn. Protože žalovaný řádně a včas nehradil splátky úvěru přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 7. 2024, o čemž jej opětovně písemně vyrozuměla. Předžalobní výzvu žalobkyně žalovanému zaslala prostřednictvím svého právního zástupce dne 13. 3. 2025. K výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z jeho měsíčního příjmu 70 000 Kč (tvrzený 50 000 Kč). Banka dále ověřovala ISIR. Žalovaný ve své žádosti uváděl měsíční náklady ve výši 10 600 Kč, právní předchůdce žalobkyně na základě vlastních modelů počítal s měsíčními výdaji žalovaného ve výši 20 521 Kč. Po zohlednění externích i interních splátek žalovaného, jejichž výše činila 10 168 Kč, žalovanému dle právní předchůdkyně žalobkyně měsíčně zbývalo 58 964 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané:4. Z informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl předsmluvní informace. Z těchto informací soud zjistil, že výše poskytovaného úvěru činí 24 157 Kč, žalovaný jej má splácet prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek po 804 Kč, přičemž takto splacená částka bude ve výši 38 592 Kč. Jednalo se o neúčelový úvěr.5. Z výpisu úvěrového účtu ke dni 21. 1. 2023 za období od 27. 1. 2023 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že celková výše pohledávek žalobkyně za žalovaným byla k tomuto datu ve výši 21 532,81 Kč.6. Z dopisu od , jméno FO, ze dne 30. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému informace o spotřebitelském úvěru odpovídající ujednáním o úvěrové smlouvě. Čerpaná výše úvěru činila 24 157 Kč, pevná úroková sazba byla ve výši 25,22 %.7. Z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 NZ 369/2023 má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.8. Z dopisu oznámení o postoupení smluv ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému písemné vyrozumění o postoupení pohledávek za jeho osobou z jejího právního předchůdce.9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného vzhledem k jeho neplnění smluvních povinností na evidování dluhu po splatnosti vůči jeho osobě. Vyzvala jej k úhradě částky 3 472 Kč do 31. 7. 2024, v opačném případě bude muset od úvěrové smlouvy odstoupit a zesplatnit úvěr.10. Z výzvy žalobkyně ze dne 3. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 19 134 Kč.11. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 11. 3. 2025 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky.12. Z tabulky č. úvěru 42354494120005 bylo zjištěno, že celková výše pohledávky vč. jejího příslušenství činila ke dni 31. 3. 2025 částku ve výši 22 001,28 Kč.13. Soud již dalšími důkazy dokazování nedoplňoval (listina číslo úvěru: 42354494120005 , jméno FO, , produktové podmínky, sazebník), neboť skutkový stav měl za prokázaný již z provedených důkazů a žalobkyně na jejich provedená ani netrvala.14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 157 Kč. Pohledávka přešla na žalobkyni smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které její právní předchůdce poskytl klientům v ČR ze dne 18. 9. 2023. Účinky této smlouvy nastaly dne 1. 11. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto byl úvěr následně ke dni 31. 7. 2023 po předchozím upozornění zesplatněn. I přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil.16. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona na základě smlouvy ze dne 30. 1. 2023. Žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. I přes výzvu soudu žalobkyně dokládá pouze prověření úvěruschopnosti prostými tvrzeními. Na podporu svých tvrzení k otázce příjmové či výdajové na straně žalovaného však nebyla schopna doložit žádné listiny (nájemní smlouvu, výpis z KN, jiné listiny prokazující výdaje žalovaného, k příjmové stránce výplatní pásky, daňová přiznání, výpisy z účtu apod.). Soud proto nemůže mít úvěruschopnost za řádně prověřenou.24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost