20 C 46/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení 16 153 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s obchodníkem invia.cz smlouvu o zájezdu za částku 22 580 Kč. Žalovaná k úhradě této částky zvolila produkt , Anonymizováno, poskytovaný žalobkyní. Tento produkt umožňuje platbu hradit formou spotřebitelského úvěru, a to tak, že platbu lze rozdělit na třetiny, přičemž první třetinu žalovaná uhradila, a další 2 třetiny měla uhradit ve lhůtě 30 a 60 dnů od schválení poskytnutí produktu. Žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž k vyhodnocení žádosti dochází automatizovanými procesy. K ověřování totožnosti žádajícího dochází prostřednictvím bankovní vizitky, která funguje na principu bankovní identity. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně použila scoringové modely, ISIR, REPI a AML Info check databáze. Posledním krokem před poskytnutím spotřebitelského úvěru je úhrada jedné třetiny kupní ceny produktu (zájezdu), což žalovaná učinila dne 27. 6. 2024 provedením platby ve výši 7 527 Kč. Poskytnutý úvěr tak činil částku 15 053 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 15 053 Kč a poplatků ve výši 1 100 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne 6. 11. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) zjistit jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, respektive soud takový souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, když se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o zájezdu č. 02776737 ze dne 27. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná sjednala u cestovní agentury , právnická osoba, ., letecký zájezd do Egypta za celkovou cenu 22 580 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná zvolila jako formu úhrady kupní ceny spotřebitelským úvěr , Anonymizováno, poskytovaný žalobkyní.4. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2024 má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 153 Kč do 5 kalendářních dní ode dne jejího odeslání. Výzva byla odeslána dne 11. 11. 2024. Dlužná částka se skládala z jistiny ve výši 15 053 Kč a poplatků ve výši 1 100 Kč.5. Z listiny označené jako detail dotazu soud zjistil, že žalobkyně provedla scoring žalované prostřednictvím REPI. V rámci tohoto dotazu vyplynulo, že žalovaná má uzavřenou jednu smlouvu o revolvingovém úvěru bez prodlení v úhradách.6. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 23. 12. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 16 153 Kč. Výzva byla odeslána dne 30. 12. 2024.7. Soud neprováděl všechny navrhované důkazy ve věci, když z již provedených byl zjištěn nade vší pochybnost závěr o skutkovém stavu (, jméno FO, , mallpay karetní schéma, Skippay ceník a VOP).8. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žalovaná si u cestovní agentury , právnická osoba, ., objednala zájezd za cenu 22 580 Kč. Kupní cenu měla hradit formou spotřebitelského úvěru, který ji poskytla žalobkyně, a to tak, že jednu třetinu ceny zájezdu měla žalovaná uhradit ihned ze svých prostředků, zbývající část měla uhradit formou onoho úvěru. Ten měla následně splatit formou 2 splátek ve lhůtě 30 a 60 dnů ode dne schválení žádosti o úvěr. Tuto svou povinnost však žalovaná řádně nesplnila.9. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 27. 6. 2024 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici, vyjma výše provedeného důkazu detail dotazu (REPI). Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně na výzvu soudu nedoložila ničeho (na straně příjmové například pracovní smlouvu, výplatní pásky, na straně výdajové např. nájemní smlouvu pro oba případy je pak možné zkoumat bankovní výpisy žalované). Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků. Lze uzavřít, že by vyžádání bankovních výpisů za předcházející období dokázalo žalobkyni podat takřka komplexní představu o finanční situaci žalované na základě porovnání příjmů a výdajů. Následně by po jejich vyhodnocení byla schopna řádně prověřit úvěruschopnost žalované, a to i včetně případných rizikových faktorů (sázky, hazard apod.).15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a t