20 C 63/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 6. 2. 2025 domáhala zaplacení 47 903,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 30. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. 25029242, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjistila jeho počet členů domácnosti žijící, případně jejich příjem, příjem žalovaného a jeho měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI, registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku a interní údaje. Rovněž vycházela z AISP, poskytovatele služby informování o platebním účtu. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 463 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se prostřednictvím služby BANK ID. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasil nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalovanému na e-mailovou adresu. Následně žalobkyně smluvenou částku ve výši 23 000 Kč odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, . Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 22 975,46 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 446,78 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 62,22 Kč, poplatku za službu „informační SMS“ za 16,32 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 442,22 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje smluvní úrok ve výši 23 960,22 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 23 500,78 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % p. a. Úvěr byl zesplatněn ke dni 11. 9. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 20. 1. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 6 000 Kč, na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné a ostatní zbytné výdaje 500 Kč a 6 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 26 463 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným je 24 000 Kč, regionální koeficient je 1,5, rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 12 485 Kč, disponibilní příjem 8 700 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.5. Z BankID výpisu byly zjištěny údaje žalovaného.6. Z listiny Identifikované příjmy bylo zjištěno, že příjmy žalovaného byly ve výši 26 463 Kč. Obdobný závěr soud učinil i z listiny výpis z běžného účtu Kontomatik.7. Z autorizace ověření totožnosti AISP bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2024 došlo k náhledu na bankovní účet žalovaného.8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 25029242 ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis chybí. Výše úvěru (kreditní rámec) je uvedena ve výši 32 200 Kč, úvěr měl být spolu s poplatky uhrazen dne 22. 10. 2025.9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2024 bylo pod VS 25029242 zasláno na účet č. , č. účtu, celkem 23 000 Kč.10. Z informace o prodlení v délce 91 dní ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy a o zesplatnění úvěru ke stejnému datu. Zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 48 848,22 Kč.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.12. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru č. 2502242 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalovaného, neobsahuje jeho podpis. Celková jistina úvěru (maximální úvěrový rámec) činila dle smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2024 částku 32 200 Kč, skutečně čerpanou výši úvěru činila částka 23 000 Kč. Tato částka byla na účet žalovaná poukázaná dne 30. 4. 2024. Žalovaný uhradil pouze 24,53 Kč. Částku ve výši 48 848,22 Kč měl splatit žalovaný do 11. 9. 2024, poté, co došlo ze strany žalobkyně k vypovězení úvěrové smlouvy. Důvodem pro tento krok žalobkyně bylo, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán dne 20. 1. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.13. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouz