5 C 318/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (původně , právnická osoba, ), poskytla dne 20. 12. 2023 na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl povinen načerpané peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, neboť mu k nim nesvědčil žádný právní důvod. Pohledávka za žalovaným byla opakovaně postoupena, nejprve dne 18. 5. 2025 na společnost , právnická osoba, . a následně dne 22. 5. 2025 na žalobkyni. Žalovaný finanční prostředky nevrátil ani k předžalobní výzvě, která mu byla dne 20. 6. 2025 zaslána.2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.3. Soud za postupu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), věc projednal, aniž by nařizoval jednání, neboť seznal, že lze o podané žalobě rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně žádný z nich k učiněné výzvě soudu o nařízení jednání nepožádal (§ 101 odst. 4 OSŘ).4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že dne 20. 12. 2023 bylo společností , právnická osoba, odesláno 20 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 soud zjistil, že dne 18. 5. 2025 společnost , právnická osoba, . (původně , právnická osoba, ) postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že dne 22. 5. 2025 společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo postupné postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . (původně , právnická osoba, ) na žalobkyni oznámeno.9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, přičemž dne 20. 12. 2023 je zde evidována příchozí platba ve výši 20 000 Kč. Odesílatelem platby byla společnost , právnická osoba10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před samotným podáním žaloby k vrácení peněžité částky ve lhůtě 3 dnů.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:12. Dne 20. 12. 2023 byly právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného zaslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Na základě smluv o postoupení pohledávky byla nejprve dne 18. 5. 2025 pohledávka postoupena společností , právnická osoba, . (původně , právnická osoba, ) na společnost , právnická osoba, . Následně dne 22. 5. 2025 byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, . na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 20. 6. 2025. I přes předžalobní výzvu žalobkyně, která byla žalovanému zaslána dne 20. 6. 2025, žalovaný nevrátil peněžní prostředky, kdy tyto představují částku ve výši 20 000 Kč.13. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobkyni peněžní prostředky vrátil.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:15. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1882 odst. 1 OZ, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.18. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1968 věty první OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.20. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno poukázání peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) na účet žalovaného, aniž by mu k nim svědčil právní důvod, představují žalovaným načerpané peněžní prostředky ve smyslu § 2991 OZ bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit, a to žalobkyni, na kterou pohledávka její právní předchůdkyně v souladu s § 1879 a násl. OZ přešla.22. Dlužnou částku 20 000 Kč je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit podle § 1970 OZ spolu s úrokem z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti dluhu soud vycházel z § 1958 odst. 2 OZ, modifikovaného lhůtou k plnění poskytnutou žalobkyní ve výzvě ze dne 20. 6. 2025 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě tří dnů s tím, že výzvu mu odeslala shodně dne 20. 6. 2025. Podle § 573 OZ se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 25. 6. 2025, a proto byl povinen žalobkyni v souladu s poskytnutou lhůtou plnit nejpozději dne 30. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, nachází se ode dne 1. 7. 2025, jakožto dne následujícího ve smyslu § 1968 OZ, v prodlení a od tohoto data je žalobkyně oprávněna vůči němu nárokovat platební povinnost i k zákonnému úroku z prodlení.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (800 Kč) a mimosmluvní odměny právního zástupce (1 815 Kč) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”). Odměna sestává ze 3 tří úkonů právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 AT – převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) AT) a náhrady za 21 % DPH ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 2 OSŘ). Soud přistoupil k užití sazeb podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.24. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.