10 C 24/2026-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhá na žalovaném zaplacení peněžitého plnění specifikovaného ve výroku rozsudku z titulu dlužného jízdného a dlužné přirážky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem dne 30. 1. 2023, dne 16. 5. 2023 a dne 30. 5. 2023 v dopravním prostředku linky metra B, dne 24. 3. 2023 v dopravním prostředku linky 140, dne 21. 7. 2023 v dopravním prostředku linky 136, dne 29. 6. 2024 v dopravním prostředku linky 197, dne 5. 7. 2024 v dopravním prostředku linky 5, které jsou provozovány žalobkyní.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva účasti na jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím zjištěním: Žalovaný při cestě veřejnou dopravou v Praze se neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem dne 30. 1. 2023 /zápis o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2023/, dne 16. 5. 2023 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 16. 5. 2023/ a dne 30. 5. 2023/zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 30. 5. 2023/ v dopravním prostředku linky metra B, dne 24. 3. 2023 /zápis o zjištění osobních údajů ze dne 24. 3. 2023/v dopravním prostředku linky 140, dne 21. 7. 2023/zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 21. 7. 2023/ v dopravním prostředku linky 136, dne 29. 6. 2024 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 29. 6. 2024/v dopravním prostředku linky 197 a dne 5. 7. 2024 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 7. 2024/v dopravním prostředku linky 5. Osobní údaje žalovaného kontrolor zjistil z jeho občanského průkazu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 2. 2025/předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2025, podací lístek/.5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, (dále jen „zák. č. 111/1994 Sb.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen „zák. č. 266/1994 Sb.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, (dále jen „vyhl. č. 175/2000 Sb.“) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 7 krát 1 500 Kč, a dále dlužné jízdné ve výši 7 krát 30 Kč. Soud má v řízení za prokázáno, že mezi účastníky došlo ve dnech 30. 1. 2023, 24. 3. 2023, 16. 5. 2023, 30. 5. 2023, 21. 7. 2023, 29. 6. 2024 a 5. 7. 2024 k uzavření smlouvy o přepravě osob (vstupem žalovaného do dopravního prostředku), přičemž žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně (nezakoupil si jízdenku a byl přepravován bez platné jízdenky), a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného i přirážku, stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně. Pro úplnost soud uvádí, že uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný jako cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené žalobkyní (dopravcem) (§ 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb.). Výše přirážky v nich stanovená nepřesáhla maximální možnou částku 1 500 Kč (§ 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb.). Současně byla žalovanému k návrhu žalobkyně uložena i povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.6. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.