20 C 278/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 17 784 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník a provozovatel neměl sjednáno pojištění odpovědnosti vozidla r. z. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , a to v době od 21. 4. 2023 do 25. 10. 2023, čímž porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném příspěvek ve výši 17 784 Kč skládající se ze základu příspěvku ve výši 17 484 Kč (188 dní po 93 Kč) a z poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč, který nebyl i přes výzvy dosud žalovaným zaplacen. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal, žalobkyně nadto vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.Z listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny , Anonymizováno, – výdej dat soud zjistil, že žalovaný byl v období od žalovaném období registrovaným vlastníkem/provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, . Totožný závěr soud učinil z výpisu RSV pořízeného žalobkyni.Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , tj. vozidla v kategorii osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 2 500 cm3, neměl ohledně uvedeného vozidla, vedeného v příslušném registru vozidel, v období od 21. 4. 2023 do 25. 10. 2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za nepojištěné období, tj. celkem za 188 zjištěných dní nároku na příspěvek po 93 Kč za den, ve výši 17 484 Kč. Ve výzvě byla zároveň stanovena šedesátidenní lhůta k zaplacení.Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě základu příspěvku a rovněž k úhradě nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč.Z předžalobní upomínky ze dne 17. 7. 2025 včetně doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně. Upomínka byla žalovanému doručena dne 28. 7. 2025.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v žalovaném období registrovaným vlastníkem a provozovatelem vozidla r. z. , Anonymizováno, . Protože k danému vozidlu nebylo v období od 21. 4. 2023 do 25. 10. 2023 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou z 17. 7. 2025 k uhrazení příspěvku, což žalovaný ani přes výzvy neučinil.Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), který byl účinný do 31. 3. 2024.Povinnost žalovaného jako vlastníka a provozovatele vozidla r. z. , Anonymizováno, mít toto vozidlo pojištěné vyplývala v období od 21. 4. 2023 do 25. 10. 2023 z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku dále povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanovovalo Ministerstvo financí do 31. 3. 2024 vyhláškou č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.“).Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl v období 21. 4. 2023 do 25. 10. 2023 vlastníkem a provozovatelem vozidla r. z. , Anonymizováno, . Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný jako vlastník a provozovatel neměl k danému vozidlu v žalovaném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení zákonného příspěvku dle shora cit. ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 30/2024 Sb. Výše příspěvku za žalované období činí 17 484 Kč (§ 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., 188 dní po 93 Kč), výše nákladů je pak dána ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v částce 300 Kč. Žalobkyně žalovaného k uhrazení daného příspěvku řádně vyzvala výzvou ze dne 14. 12. 2023, žalovaný ho však ani přes opakované výzvy neuhradil, proto žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne splatnosti stanovené ve výzvě.Protože tedy žalobkyně svůj nárok řádně tvrdila a prokázala, naopak žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic netvrdil (že by nárok nevznikl, neexistoval či že by žalovaný daný příspěvek uhradil), natož dokazoval, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 784 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.