18 C 359/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil v plné výši dlužné pojistné vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] za období od 16. 10. 2019 do 24. 1. 2020 a nezaplatil dlužné poplatky za upomínání v částce 600 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud má skutečnosti tvrzené žalobkyní za prokázané z žalobkyní předložených listin a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 16. 10. 2018 k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání povinného ručení k vozidlu [příjmení] [příjmení], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 3 086 Kč ročně a zavázal se platit poplatek za upomínku k zaplacení dlužné částky ve výši 300 Kč. Pojištění bylo žalovanému poskytováno mj. v období od 16. 10. 2019 do 24. 1. 2020, kdy pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného po zaslání upomínky. Za zmíněné období činí dluh žalovaného na pojistném částku 875 Kč. Po skončení pojištění žalobkyně opět zaslala žalovanému upomínku k úhradě dluhu. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a podle příslušných ustanovení (§ 3, § 12 a § 13) zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když neplatil včas pojistné a ocitl se v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle nezaplaceného pojistného a sjednaných nákladů na upomínání, podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala a soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 732 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.