42 C 217/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 5. 2020 domáhala zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hl. m. [obec], která je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků. Dne 12. 6. 2016 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu [číslo] provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Úkon byl proveden podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Cena za nucené odtahy a parkovné je stanovena příslušným nařízením hl. m. [obec], dluh žalovaného je tvořen částkou 1 900 Kč za odtah podle tohoto nařízení, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dluhu ke dni podání žaloby činila 74 750 Kč. Žalovaný ani po výzvě neuhradil ničeho. 2. V doplnění žaloby ze dne 28. 5. 2020 vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 350 Kč představující úroky ode dne 25. 1. 2020 do dne doručení žaloby žalovanému, jelikož pohledávka žalobkyně dosáhla výše uvedené v žalobě až dnem podání žaloby. 3. Žalovaný se k podané žalobě při jednání dne 29. 9. 2020 vyjádřil tak, že se mu žalovaná částka zdá být přemrštěná, nemorální. Má za to, že částka je nepřiměřeně vysoká, neboť se jednalo o vrak, nepojízdný a tedy bez jakékoliv hodnoty. 4. Žalobce ve svém závěrečném návrhu ze dne 31. 10. 2020 na svém nároku trval s odůvodněním, že se jedná o regulovanou cenu a žalovanou částku tak nelze považovat za nepřiměřenou, jelikož tato je v souladu s příslušnými zákony a nařízením. 5. Ve věci se dne 12. 11. 2020 konalo druhé jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 7. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně je organizací, jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro oblast hlavního města Prahy (prokázáno zřizovací listinou). Dne 18. 10. 2019 v 13:07 hodin byl sepsán protokol o odtahu vozidla [registrační značka], k odstranění došlo vlastníkem komunikace na základě § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., vozidlo bylo složeno na místě odtahu dne 18. 10. 2019 v 13:25 hodin (prokázáno protokolem o odtahu vozidla). Odtah vozidla byl žalovanému oznámen dopisem ze dne 9. 12. 2019 a zároveň byl vyzván k vyzvednutí vozidla (prokázáno oznámením o odtahu vozidla, výzvou k převzetí vozidla, doručenkou). 8. Provozovatelem předmětného vozidla je žalovaný (prokázáno kartou vozidla). Maximální cenou za provedený úkon je dle nařízení částka 1 900 Kč (prokázáno Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, Usnesením Rady Hl. m. [obec] k návrhu vydat nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). 9. Výzvou ze dne 20. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky a dodejkou). 10. Z dalších provedených důkazů (pověření) soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro rozhodnutí v dané věci. 11. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 12. Soud považuje předmětné odtažené vozidlo za věc opuštěnou, neboť dle ust. § 1050, odst. 1 o. z., nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího. V daném případě se jedná o věc zanechanou na veřejném přístupném místě v ulici [ulice], [obec a číslo], tak jak je patrno z protokolu o odtahu vozidla, vozidlo je staré cca 21 let, a vzhledem k tomu, že žalovaný se k předmětné věci dlouhodobě nehlásí, je zřejmé, že pro něj nemá jakoukoliv hodnotu. 13. Nařízení formuluje cenu za odtah vozidla jako maximální možnou, nikoli jako fixní. Maximální ceny proto nelze bez dalšího uplatňovat na vozidlo, které je vrakem a bylo ponecháno na ulici jejím vlastníkem, přičemž samotný vlastník musel vzít v potaz možnost, že vozidlo může být odtaženo, a tedy neměl v úmyslu s vozidlem dále jako vlastník jakkoli nakládat, když se jak objektivně, tak subjektivně jednalo o věc nepatrné hodnoty. Soud žalobu shledal jako důvodnou co do částky 21 900 Kč, kdy tato byla vypočtena jako součet ceny za odtah ve výši 1 900 Kč a cen v souladu s nařízením tak, že za první až třetí den střežení (parkovného) byla přiznána cena 250 Kč/den, za čtvrtý až třicátý den cena 400 Kč/den a třicátý první den až sto devadesátý devátý den cena 50 Kč den. Tyto ceny jsou v souladu s příslušným nařízením a zároveň reflektují skutečnost, že se jedná o nepojízdné vozidlo, o vrak. 14. Žalovaný porušil povinnosti stanovené mu zákonem č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a proto v souladu s ust. § 27 odst. 5 tohoto zákona rozhodl vlastník komunikace o odstranění vozidla, a to na náklad jeho provozovatele. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení s plněním dle § 1968 o.z. a je proto podle § 1970 o.z. povinen platit z dlužné částky úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne prodlení do zaplacení. 15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat plnění v takové výši, jaká byla žalobkyní označena v žalobním návrhu, a soudu proto nezbylo, než žalobu co do částky 52 500 Kč zamítnout tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.