60 C 231/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2007 se [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč, celkem tedy 18 656 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 352 Kč. Žalovaný však splátky nesplácel řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy dne 8. 7. 2008. Žalobkyně od právní předchůdkyně neobdržela bližší informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze informaci o celkové výši úhrad ve výši 6 335 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána poté, co právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ přechodný věřitel“), která ji následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na skutečnost, že Smlouva byla uzavřena v roce 2007, tedy před 13 lety, a nárok je proto promlčený. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaný je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu trvalého pobytu. 4. Na základě provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smlouva o půjčce [číslo]; smluvní podmínky; výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba]; smlouva o postoupení pohledávek; příloha k této smlouvě; potvrzení o zaplacení kupní ceny; smlouva o postoupení pohledávek; příloha k této smlouvě; oznámení o postoupení pohledávky; poštovní podací arch; předžalobní upomínka; doklad o jejím odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 3. 7. 2007 s žalovaným Smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému v hotovosti poskytnout půjčku ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 352 Kč spolu s pevně stanoveným souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na přechodného věřitele, který ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo dále třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 10. Soud ve věci rozhodoval dle § 3028 odst. 3 o. z. dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní vztah vzniklý před účinností výše uvedeného zákona. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smluv, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 11 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 352 Kč spolu s pevně stanoveným souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč. Z této částky žalovaný zaplatil 6 335 Kč. 12. Žalovaný ke své obraně uplatnil námitku promlčení, soud se proto zaměřil na posouzení oprávněnosti této námitky. 13. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. platí, že se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. Podle § 101 téhož zákona je platí, že promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. 14. Jak vyplývá z konstantní judikatury soudů, například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006,„ pro obecnou tříletou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy je actio nata. Právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou. Actio nata nastává proto v těchto případech splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním. Tento den je počátkem běhu promlčecí doby.“ 15. Počátek promlčecí doby je tedy určen okamžikem, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Obecně přitom platí, že právo může být vykonáno poprvé, jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu; tento okamžik nastává splatností dluhu, tedy dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. 16. V tomto případě byl žalovaný povinen plnit svůj dluh ve splátkách. Podle § 103 obč. zák. pro plnění ve splátkách platí, že promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by důsledku neplacení jednotlivých splátek byl celý dluh zesplatněn, vychází soud z toho, že pohledávka byla splatná uplynutím doby, na kterou byla Smlouva sjednána, tedy dnem 8. 7. 2008. Tříletá promlčecí doba tak uplynula dne 8. 7. 2011, tedy před více než 9 lety. 18. Jak vyplývá z výše uvedeného, k promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka, přičemž platí, že dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný při jednání před soudem uplatnil námitku promlčení žalovaného nároku, a soud dospěl k jednoznačnému závěru, že se skutečně jedná o promlčenou pohledávku, nemohl postupovat jinak, než žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnout. 19. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto by měl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, jak uvedeno v bodě II. výroku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.