18 C 318/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Oba žalobci se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 23. 4. 2021, domáhali zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že účastníci tohoto řízení předtím spolu uzavřeli nájemní smlouvu, na základě níž žalovaná užívala byt žalobců, jakožto nájemce, aniž ovšem řádně hradila nájemné i platby za služby, s tím spojené. 2. Žalovaná se však k žalobě nikterak nevyjádřila a zůstala nečinnou. 3. Soud, v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se, podle § 157, odst. 4, o. s. ř., uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Podepsaný soud tedy vyšel, při svém rozhodování, z listinných důkazů, založených do spisu ze strany žalobců, na základě čehož soud zjistil, že účastníci tohoto řízení spolu uzavřeli, dne 1. 7. 2017, Smlouvu o nájmu, na základě které oba žalobci pronajali žalované, na dobu od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018, byt o velikosti 2+kk, situovaný ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa], v [obec a číslo] - [obec], ul. [ulice], přičemž žalovaná se zavázala platit žalobcům nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně a též i zálohu na služby, spojené s užíváním bytu, ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to vždy do 25. dne v měsíci, na měsíc následující. Tuto nájemní smlouvu však účastníci, následně, změnili dohodou, ze dne 28. 6. 2018, a pak i další dohodoum ze dne 29. 6. 2019, a to tak, že prodloužili trvání nájmu žalované, nejdříve, do 30. 6. 2019 a následně pak do 30. 6. 2020. Žalovaná po celou, takto specifikovanou, dobu nájmu dotčený byt užívala a netvrdila v řízení opak (zjištěno ze Smlouvy o nájmu bytu - ze dne 1. 7. 2017, dále z Dohody o prodloužení nájemní smlouvy - ze dne 28. 6. 2018 a rovněž i z další Dohody o prodloužení nájemní smlouvy - ze dne 29. 6. 2019). 5. Žalovaná však nezaplatila žalobcům, na úhradu nájemného a záloh na služby, spojené s užíváním bytu, a tedy částku v celkové měsíční výši 11 500 Kč, za měsíce srpen 2018, říjen 2018, duben 2019, září 2019, říjen 2019 a za též ani za další měsíce - leden, únor, duben, květen a červen roku 2020, takže, celkem, tedy za 10 měsíců trvání takto sjednané doby nájmu, žalovaná neuhradila ničeho, v důsledku čehož tedy její dluh na nájemném a zálohách za služby, jež byly spojené s užíváním předmětného bytu, celkem tedy činí částku ve výši 115 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila opak a též ani jinak se nebránila. Žalobci, po skončení sjednané doby nájmu, žalovanou o zaplacení dluhu na nájemném a zálohách za služby, jež byly spojené s užíváním bytu, opakovaně upomínali, naposledy dopisem právního zástupce žalobců, ze dne 27. 1. 2021, avšak marně. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětný dluh uhradila (zjištěno z výzvy k úhradě nezaplaceného nájmu a záloh za služby, spojené s užíváním bytu - ze dne 27. 1. 2021). 6. Soud, ve shora popsaných souvislostech, konstatuje, že vztah, mezi účastníky tohoto sporu, založený předmětnou Nájemní smlouvou, tedy nadále již netrvá, neboť skončil uplynutím sjednané doby nájmu, a to po opakovaném prodloužení, dle dohody účastníků. 7. Jak již bylo řečeno výše, tak žalovaná se nikterak nesnažila zpochybnit žalobní tvrzení, ohledně shora specifikovaného dluhu na nájemném i úhradách za služby, takže, za této situace, tedy, soud dospěl k závěru, že žalovaná nejenže neunesla své břemeno tvrzení, ale rovněž ani své břemeno důkazní, a to ohledně případného zpochybnění výše či důvodu takto vzniklého dluhu, uplatněného ze strany žalobců, v rámci tohoto řízení, byť, dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o.s.ř., má každý účastník, vždy, povinnost tvrzení, přičemž, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o.s.ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o.s.ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp.zn. II. ÚS 397/06). Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 29 Odo 1014/2003 a sp. zn.: 29 Odo 953/2004). 8. Skutkový závěr, k němuž soud dospěl, na základě provedeného dokazování, je tedy následovný: Žalobci uzavřeli, se žalovanou, shora zmiňovanou Nájemní smlouvu, ze dne 1. 7. 2017, ve znění jejích dalších dvou dodatků, dle níž měla žalovaná povinnost platit nájemné, jakož i platby za služby, spojené s nájmem předmětného bytu, přičemž, jak již bylo řečeno výše, tak žalovaná, v této souvislosti, netvrdila, natož aby se to snažila prokazovat, že by cokoliv z tohoto dluhu žalobcům uhradila. Za dané situace tedy soudu nezbylo, nežli žalobě zcela vyhovět, a to rovněž i s poukazem na prastarou zásadu„ pacta sunt servanda“ („ smlouvy se mají plnit“). 9. O příslušenství pohledávky žalobců, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobcům, jež byli, v tomto řízení, zcela úspěšnými, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v celkové částce 26 380 Kč. Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku, ve výši 4 600 Kč, a též i z nákladů právního zastoupení žalobců advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a kteroužto odměnu advokát žalobců účtoval za následující tři úkony právní služby: za 1x převzetí a přípravu věci – v částce 5 700 Kč, dále za 1x sepis a podání žaloby – v částce 5 700 Kč, jakož i za 1x sepsání výzvy k plnění, se základním skutkovým a právním rozborem věci – v částce 5 700 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů, po částce 300 Kč, k uvedeným třem úkonům právní služby, dle § 13, odst. 4, a. t., a celkem tedy ve výši 900 Kč, s tím, že advokát žalobců soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud i tuto položku, tedy DPH ve výši 21%, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a tedy z částky 22 600 Kč, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, k jejichž zaplacení je žalovaná povinna, k rukám právního zástupce žalobců, rovněž promítnul, v důsledku čehož tedy celkové náklady tohoto řízení činí částku ve výši 26 380 Kč. 11. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 26 380 Kč, k rukám právního zástupce žalobců, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalované, pro splnění její povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).