18 C 340/2020-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající z účastnické smlouvy [číslo] jejíž součástí byla smlouva o koupi koncového zařízení (modem [anonymizována dvě slova]), když nezaplatila část kupní ceny. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastnice uzavřely dne 22. 8. 2016 účastnickou smlouvy [číslo] jejíž součástí byla smlouva o koupi LTE modemu [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], IMEI [číslo], za 3 451 Kč, a to v měsíčních splátkách po 150 Kč. Žalovaná uhradila toliko 151 Kč. Žalobkyně dluh zesplatnila. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřely tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), jejíž součástí byla kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Žalovaná svou smluvní povinnost nesplnila, jelikož žalobkyni na kupní cenu dosud nezaplatila částku 3 300 Kč. [příjmení] žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalovaná se ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 3 300 Kč, jakož i podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.