18 C 370/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně provedla dne 18. 12. 2017 odtah a následné střežení na parkovišti provozovaném žalobkyní s motorovým vozidlem žalovaného [registrační značka], cenu za něž žalovaný neuhradil. Cena za odtah je určena dle příslušného nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Dluh žalovaného uplatněný žalobu je tvořen částkou za střežení na parkovišti v částce 50 Kč za den za období od 19. 6. 2018 do 3. 7. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně, jež je [anonymizována tři slova] oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací (zjištěno ze zřizovací listiny ze dne 1. 3. 2016), vykonala, po rozhodnutí strážníka městské policie učiněného na podkladě § 45 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, dne 18. 12. 2017 v 9:10 hod. technický úkon, který spočíval v odtahu vozidla [příjmení], [registrační značka], šedé barvy, z ulice [ulice] v [obec a číslo], u veřejného osvětlení [číslo] vozidlo umístila téhož dne na parkovišti [obec] (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo]). V registru silničních vozidel byl v ten den zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla žalovaný (zjištěno z karty vozidla [anonymizováno]). Žalobkyně žalovaného zpravila o odtahu a střežení vozidla, vyzvala jej k úhradě své pohledávky (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 2. 2018 vč. dodejky). Období od 19. 6. 2018 do 3. 7. 2020 zahrnuje 746 dnů střežení na parkovišti žalobkyně. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Strážník městské policie dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu rozhodl o odstranění vozidla žalovaného, které bylo překážkou na pozemní komunikaci. Dle citovaného usnesení zákona se takové vozidlo odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Žalobkyně zrealizovala v souladu s předpisy hlavního města Prahy odtah a následné střežení. Žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena odtahu a cena střežení stanovená nařízením Rady hlavního města o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, tedy 1 900 Kč za odtah vozidla, 250 Kč denně za první až třetí den střežení, 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč denně za sto osmdesátý první a každý následující den střežení. Povinnost uhradit cenu za odtah a střežení provedené žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vlastník vozidla, tedy v předmětné věci žalovaný. Žalobkyně žalovaného doručením výzvy ze dne 1. 2. 2018 vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v neodstranění jím vlastněného vozidla, které bylo překážkou provozu, způsobil žalobkyni škodu odpovídající nákladům na střežení vozidla na parkovišti žalobkyně (50 Kč denně za žalobkyní požadovaný 184. až 929. den střežení – tj. 37 300 Kč). Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinen uhradit žalobou po právu uplatněnou částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. [příjmení] žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Neuhrazením dluhu po výzvě se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za žalobkyní požadované období. Všemi výše uvedenými listinami má soud za prokázanou důvodnost žaloby a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 670 Kč Tyto náklady sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku v částce 1 492 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 37 300 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.