18 C 392/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný neuhradil jízdné a přirážku za jízdu bez platné jízdenky v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k níž došlo dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že se žalovaný přepravoval dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince [anonymizována dvě slova], jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole, která v ten okamžik se žalovaným byla provedena, se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Dle přepravního řádu v době provádění přepravních kontrol činilo jízdné částku 24 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný s žalobkyní uzavřel nástupem do tramvaje, jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, konkludentně přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné, a byl tedy coby cestující v souladu s přepravním řádem přijatým žalobkyní v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, příp. zaplatit vedle jízdného přirážku za cestování bez platného jízdního dokladu. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné i přirážku k jízdnému. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, když dluh včas neuhradil, pročež se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. [příjmení] žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 1 524 Kč, dle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení), a to od 22. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.