18 C 421/2020-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaná, která je dle registru silničních vozidel provozovatelkou vozidla [registrační značka], neměla v době od 15. 2. 2019 do 7. 10. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 15 275 Kč (235 dní × 65 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Osoba může být žalována u českých soudů podle obecného pravidla v článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), jelikož nařízení Brusel I bis nestanoví jinak. Bydliště má žalovaná dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Tvrzené porušení povinnosti vlastníka a provozovatele tuzemského vozidla zakládá vznik závazku z protiprávního činu. Mezinárodní smlouvy ani právo Evropské unie se výslovně ani obecně otázkou rozhodného práva v případě tohoto mimosmluvního závazkového vztahu nezabývá. Vznik závazku je přitom stanoven ve vnitrostátní právní normě (§ 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), která má povahu imperativní normy ve smyslu § 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, když jejím účelem je ochrana veřejného zájmu spočívající v zajištění dostatku prostředků pro případné odškodnění poškozených a ochrana osob před finančními následky negativních událostí vzniklých při provozu protizákonně nepojištěných vozidel. Rozhodným právem nemůže býti jiné než české právo. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní, jíž pojistitelé dle § 1 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. sdělují údaje o vzniku, přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná byla v době od 15. 2. 2019 do 7. 10. 2019 dle registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], [VIN kód], které má zdvihový objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo nebylo během těchto 235 dnů pojištěno (zjištěno z výzev žalobkyně). Psaním ze dne 12. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného příspěvku do 30 dnů (zjištěno z výzvy ze dne 12. 2. 220). Psaním ze dne 4. 6. 2020 žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě a poučila ji o jejích právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z výzvy ze dne 5. 9. 2019). Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná jako vlastník vozidla porušila povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovanou vyzvala včas k úhradě příspěvku a poučili ji o případných následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaná příspěvek neuhradila. Dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je žalovaná povinna za každý z 235 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h/ prováděcí vyhlášky). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky). Dne 29. 3. 2020 byla žalovaná v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). [příjmení] žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Všemi výše uvedenými listinami má soud za prokázanou důvodnost žaloby a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 575 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.