18 C 425/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaný, který je dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], neměla v době od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 5 850 Kč (90 dní × 65 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Osoba může být žalována u českých soudů podle obecného pravidla v článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), jelikož nařízení Brusel I bis nestanoví jinak. Bydliště má žalovaný dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Tvrzené porušení povinnosti vlastníka a provozovatele tuzemského vozidla zakládá vznik závazku z protiprávního činu. Mezinárodní smlouvy ani právo Evropské unie se výslovně ani obecně otázkou rozhodného práva v případě tohoto mimosmluvního závazkového vztahu nezabývá. Vznik závazku je přitom stanoven ve vnitrostátní právní normě (§ 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), která má povahu imperativní normy ve smyslu § 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, když jejím účelem je ochrana veřejného zájmu spočívající v zajištění dostatku prostředků pro případné odškodnění poškozených a ochrana osob před finančními následky negativních událostí vzniklých při provozu protizákonně nepojištěných vozidel. Rozhodným právem nemůže býti jiné než české právo. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní, jíž pojistitelé dle § 1 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. sdělují údaje o vzniku, přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, má soud za prokázané, že žalovaný byl v době od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019 registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], které má zdvihový objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo nebylo během těchto 90 dnů pojištěno. Žalobkyně včas a řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku do 30 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný coby vlastník vozidla porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala včas k úhradě příspěvku a poučila jej o případných následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaný příspěvek neuhradil. [příjmení] žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je žalovaný povinen za každý z 90 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h/ prováděcí vyhlášky). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky). Dne 2. 2. 2020 byl žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.