28 C 37/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 109 800 Kč. Poskytnutý úvěr a další poplatky se žalovaná zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách po 2 700 Kč. Žalovaná nesplnila svou povinnost hradit dohodnuté splátky, právní předchůdce žalobkyně proto od smlouvy odstoupil pro porušení smluvních podmínek a úvěr se stal splatným ke dni [datum]. Na žalobkyni byla pohledávka z výše uvedené smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 45 830,05 Kč jako jistiny, poplatku ve výši 5 772 Kč, smluvní pokuty ve výši 64 830,97 Kč a výše uvedeného příslušenství. 3. Podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly do vlastních rukou řádně doručeny žaloba a předvolání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez řádné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o možnosti vydat ve věci rozsudek pro zmeškání podle výše uvedeného ustanovení o.s.ř. Žalovaný se k uvedenému jednání nedostavil, svoji nepřítomnost prostřednictvím jednatele ústně omluvil, uvedl zdravotní důvody, důvod nepřítomnosti nijak nedoložil a soud jeho omluvu shledal nedůvodnou a žádosti o odročení nevyhověl. Právní zástupce žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013. Předmětem tohoto řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Vzhledem k tomu, že byly splněny shora uvedené podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, uvedené v ust. § 153b odst. 1 o.s.ř., soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 249,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 822 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 116 433,02 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, výzva k úhradě, sepis žaloby, účast na ústním jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 320 Kč ve výši 5 107,20 Kč. Odměna z podání z [datum] nebyla přiznána, neboť tento úkon nepovažuje za účelně vynaložený, žalobkyně v něm neuvádí žádná nová skutková tvrzení a v podstatě opakuje tvrzení uvedená v žalobě. 7. Žalobkyni byl dále přiznán nárok na zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť jde o závazek mezi podnikateli (ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).