40 C 401/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 66 607 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 5. 2018, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] The [anonymizována tři slova] [číslo], [země] Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřel žalobce s právním předchůdcem dne 20. 12. 2019. Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 66 607 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 1. 2020. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] Ani přes předžalobní upomínku žalovaný dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru nezaplatil. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Žalobce k žalobě předložil následující listinné důkazy. Výzvu k úhradě před podání žaloby, potvrzení o provedené platbě částky 6 200 Kč na účet č. [bankovní účet] [variabilní symbol] dne 21. 10. 2019, přehled: Platební informace, Smlouva o revolvingovém úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne 16. 3. 2017 s úvěrovým limitem 35 000 Kč bez podpisů účastníků, Smlouvu o revolvingovém úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s úvěrovým limitem 50 000 Kč bez podpisů účastníků, Rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne 11. 11. 2016 bez podpisů účastníků, Rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi žalobcem a žalovaným ze dne 10. 11. 2016 bez podpisů účastníků, Rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným ze dne 30. 9. 2016 bez podpisů účastníků, dokument: standardní informace o spotřebitelském úvěru právního předchůdce žalobce k spotřebitelskému úvěru ve výši 35 000 Kč, [příjmení] [příjmení] – Standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice, Standardní podmínky Smlouvy o Úvěru, Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. 4. Po zhodnocení žalobcem předložených listin dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Provedenými listinami nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru. Listinami nebylo prokázáno, že bankovní účet byl právě bankovní účet žalovaného. Nebylo prokázáno, že byl úvěr v tvrzené výši právním předchůdcem žalobce skutečně žalovanému poskytnut. Nebyl předložen žádný doklad o připsání úvěru na konkrétní účet žalovaného. Nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření úvěrové smlouvy, když žalobce předložil několik různých smluv o úvěru, na nichž však chybí podpisy žalovaného ba i žalobce, resp. právního předchůdce žalobce. Z tvrzení žalobce proto nelze učinit spolehlivý závěr o skutkovém stavu, na jehož základě by bylo vymáhání dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru oprávněné. 5. Po právní hmotněprávní stránce by se jednalo o smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky žalobci jako novému věřiteli upravuje § 1879 o. z. Příslušenství pohledávky upravuje § 1968 o. z., neboť dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a dle § 1970 o. z., může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobci nelze přiznat plnění ze smlouvy o úvěru, jak bylo žalobcem tvrzeno, a soudu proto nezbylo, než žalobu zamítnout. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný má ve věci plný úspěch, když žaloba byla zamítnuta, žalovanému však doposud nevznikly v řízení žádné náklady, neboť v řízení zůstal nečinný, soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.