43 C 337/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že si žalovaná dne [datum] objednala odtah jízdní soupravy [anonymizována tři slova], [registrační značka] s návěsem [registrační značka]. Žalobce vydal fakturu [číslo] která nebyla ani přes výzvu žalobce uhrazena. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce požádal soud o změnu žaloby, ve které požadoval úrok z prodlení ve výši 8 % (namísto původních 7,75 %) od [datum] do zaplacení. Soud usnesením ze dne [datum] změnu žaloby připustil. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud žalovanou v souladu s ust. § 114b o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila a nevyjádřila se ani poté. 5. Aby nedošlo k fikci uznání nároku, žalovaná byla povinna uvést ve stanovené 30 denní lhůtě, alespoň taková tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž by vyplýval základ její obrany proti žalobě, tedy uvést alespoň takové skutečnosti, které, byly-li by prokázány, mohly by vést k tomu, že by žalovaná mohla mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Ani v tomto základním rozsahu však žalovaná svoji obranu ve 30 denní lhůtě neuvedla, žádné důkazy neoznačila, žádné doklady nedoložila. 6. Nemohla-li žalovaná z vážných důvodů podat vyjádření ve 30 denní lhůtě, zákon ukládá, aby to ještě před uplynutím 30 denní lhůty soudu sdělila. Byla povinna uvést důvod, který jí v tom brání, a tento prokázat. Případně by se muselo jednat o tak závažný důvod, který by žalované bránil, ve stanovené lhůtě, alespoň soudu sdělit, proč se nemůže ve 30 denní lhůtě vyjádřit. Žalovaná však ve lhůtě 30 dnů soudu nesdělila žádné takové skutečnosti. 7. V daném případě tedy došlo k fikci uznání uplatněného nároku ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že v předmětném sporu jsou splněny předpoklady pro postup podle § 153a o.s.ř., neboť nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), rozhodl soud o nároku rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku, aniž by ve věci nařizoval jednání (viz ustanovení § 153a odst. 4 o.s.ř.). V posuzované věci se jedná o nárok ze smlouvy o odtahu vozidla dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy smlouvy, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. V případě jako je tento, je soud povinen rozsudek pro uznání vydat. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 o.s.ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 241,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 101 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 013 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a) a d) a. t. a z částky 1 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 950 Kč ve výši 2 089,50 Kč.