47 C 81/2019-457 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce uplatnil vůči žalovaným shora označený nárok v žalobě podané k soudu dne [datum], žalobce tvrdil, že bylo již pravomocně posouzeno (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 2. 2018, který nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), že žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Rozhodnutí soudu prvého stupně pak bylo potvrzeno i odvolacím soudem, tedy Městským soudem v Praze dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Navzdory těmto pravomocným rozhodnutím však v katastru nemovitostí u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly právě z pozemků výše uvedených, je stále evidováno spoluvlastnické právo pro každou z žalovaných o velikosti ideálních [číslo] vzhledem k celku. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozovala z toho, že ve správním řízení (v rámci restitučního řízení) vystupoval žalobce jako povinná osoba a z tohoto titulu se tedy cestou určovací žaloby domáhala, že vlastnické právo k uvedeným spoluvlastnickým podílům žalovaných, náleží žalobci. 2. Žalovaná [číslo] se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne [datum]. Uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti a žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout. K věci samé pak žalovaná uvedla, že její právní předchůdce (otec) žalované [číslo] pan [jméno] [příjmení], nabyl spoluvlastnické podíly ve výši [číslo] na pozemcích parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] poté, co mu zemřela matka a otec na základě dědění (odkázala přitom na rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] - dědictví po [jméno] [celé jméno žalované] a rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Dále žalovaná uvedla, že dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně prodávající a Československým státem – [anonymizováno] [územní celek] – [anonymizována tři slova] na straně kupující. Předmětem kupní smlouvy pak byl spoluvlastnický podíl prodávajících na pozemcích parc. č. dle PK [číslo] a [číslo]. Podíly byly prodány za cenu [částka]. Soud prvého stupně v předchozím řízení uzavřel, že tato smlouva byla uzavřena v tísni a kromě tísně konstatoval i existenci důvodů tvrzených žalovanou [číslo] i žalovanou [číslo] zakládající absolutní neplatnost této smlouvy. V případě pozemku parc. č. PK [číslo] a [číslo] k uzavření žádné smlouvy nedošlo. 3. Pozemky parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly z velké části zastavěny a to dnešní [anonymizována dvě slova] ([číslo] a [číslo]) a parkovištěm [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] a. s. ([číslo] a [číslo]). [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší, otec žalované [číslo] fakticky nemohli spoluvlastnické podíly užívat, zůstal zapsán v evidenci nemovitostí, později v katastru nemovitostí jako spoluvlastník. Pan [příjmení] [příjmení] podal u Okresního úřadu [okres] dne [datum] žádost, v níž požádal o navrácení pozemků nebo náhradu pozemků, kterých je spolumajitelem. Jedná se o pozemky v k. ú. [část obce], [obec a číslo], č. katastru [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Kromě toho pan [jméno] [příjmení] vedl proti [anonymizováno] podniku soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že [ulice] podnik užíval pozemky parc. č. dle PK [číslo] a [číslo], které byly zčásti ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a to bez jeho souhlasu a bez jakéhokoliv finančního vyrovnání. [jméno] [příjmení] byl v řízení úspěšný, když bylo nejprve deklarováno jeho vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na uvedených pozemcích a to v následujících rozhodnutích (mezitímní rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] – bylo kladně rozhodnuto o základu nároku [jméno] [příjmení], potvrzující rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], pravomocný dne 19. 3. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 9. 2000 č. j. 28 Cdo 1213/99-65, ve kterém byla řešena právní otázka, zda užíváním pozemku menšinovým spoluvlastníkem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků vzniká tomuto menšinovému spoluvlastníku bezdůvodné obohacení, které jim je povinen vydat, vlastnické právo [jméno] [příjmení] nebylo zpochybněno). V dalších řízeních pak byla řešena pouze výše bezdůvodného obohacení, které na straně [anonymizována dvě slova] užíváním pozemků (včetně spoluvlastnických podílů [jméno] [příjmení]) vzniklo, konkrétně se jedná o následující rozhodnutí: rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 č. j. 33 Odo 1571/2006-464. 4. Dále žalovaná [číslo] ve svém vyjádření uvedla, že v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] a jeho manželce [jméno] [celé jméno žalované] nabyla žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší mimo jiné spoluvlastnické podíly na pozemcích odpovídajících pozemku parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], které nebyly [jméno] [příjmení] prodány. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo nebylo nikým zpochybňováno, převedli jak [jméno] [příjmení], tak jeho právní nástupci v průběhu doby některé spoluvlastnické podíly na pozemcích třetím osobám. Vlastnické právo [jméno] [příjmení], resp. jeho právních nástupců ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích parc. [číslo] resp. pozemcích, které z nich vznikly později, bylo zapsáno v katastru nemovitostí a nebylo zpochybňováno. Za spoluvlastníky považoval žalovanou [číslo] [jméno] [příjmení] mladšího i žalobce, který s nimi jednal o prodeji jejich spoluvlastnických podílů na některých pozemcích. Tuto skutečnost žalobce nezpochybnil ani během řízení u obecných soudů. 5. Případnou pochybnost o spoluvlastnickém právu ke spoluvlastnickým podílům na předmětných pozemcích mohl získat žalobce (stejně jako žalovaná [číslo]) a [jméno] [příjmení] mladší nejdříve v létě roku 2013, když v dopise ze dne [datum] uvádí, že obdržel vyjádření Státního pozemkového úřadu, že není dosud dořešen podíl ideálních [číslo] na PK [číslo] a PK [číslo] (KN [číslo] a dalších) a v návaznosti na to dodává, že do doby pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, nelze v majetkoprávním vypořádání zatím pokračovat. Řízení před Státním pozemkovým úřadem bylo ukončeno rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým byl nárok na restituci vlastnictví a vydání pozemků parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], zamítnut. Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nemělo vliv na existující zápis v katastru nemovitostí, v jehož správnost žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší měli důvěru, a který byl do té doby všemi respektován. Proto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nebylo z jejich strany napadeno. Napadl jej teprve žalobce prostřednictvím žaloby, kterou zahájil předchozí soudní řízení. 6. Již v řízení, kterým bylo přezkoumáváno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (řízení vedené před [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), žalovaná [číslo] namítala dlouhodobě respektovaný právní stav a též vznesla námitku vydržení, avšak dle názoru žalované [číslo] soudy se touto námitkou věcně nezabývaly s odůvodněním, podle kterého, byla-li jednou (byť již před 20 lety) podána restituční žádost, nemá námitka vydržení v tomto řízení místo. Výsledkem tohoto řízení tak bylo určení, že žalovaná [číslo] není podílovou spoluvlastnicí předmětných pozemků, což žalovaná hodnotila jako faktické vyvlastnění. Žalovaná [číslo] i v tomto řízení uplatnila námitku vydržení, kterou odůvodnila svým přesvědčením, že [jméno] [příjmení] ani ona, jakož i [jméno] [příjmení] mladší, nikdy vlastnické právo k pozemkům parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] nepozbyli a pokud by k tomu kdy v minulosti došlo, získali by vlastnické právo k těmto pozemkům zpět v důsledku vydržení. V této souvislosti odkazovala žalovaná [číslo] na nález Ústavního soudu sp. zn. 3 ÚS 875/141 ze dne [datum], z něhož vyplývají ve stručnosti následující podmínky nezbytné pro vydržení věci. 7. Jedná se o nepřetržitou držbu, tj. nakládání s věcí jako s vlastní, které může mít podobu faktického fyzického ovládání věci při právních úkonech, jimiž držitel projevuje svou vůli nakládat s věcí jako s vlastní, tzn. právní panství, např. věc smění, pronajme apod. Dále oprávněná držba, kdy držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří a konečně uplynutí vydržecí doby (v případě nemovitostí 10 let). Žalovaná [číslo] byla názoru, že tyto podmínky pro vydržení splnila. 8. Žalovaná [číslo] se k žalobě nevyjádřila, k žádnému z nařízených jednání se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované [číslo]. 9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že u zdejšího soudu vedli stejní úča