48 C 214/2019-170 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 196 579 Kč jako náhrady škody a částky 100 000 Kč jako nemajetkové újmy spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou, kdy byl na základě dohody o změně pracovního poměru ze dne [datum] převeden na pozici vychovatel do Věznice Pardubice a v období od [datum] do [datum] byl dočasně převeden na pozici vychovatel – terapeut. Žalobce bydlí v [obec], která je vzdálená od místa výkonu práce v [obec a číslo] km, což odpovídá 4 hodinám cesty v jednom směru. Žalobce je přitom osobou se zdravotním postižením po úrazu a byla u něj zjištěna invalidita II. stupně. V květnu 2017 mu ošetřující neuroložka sdělila, že dlouhé jízdy autem jsou s jeho zdravotním stavem neslučitelné, a bylo mu doporučeno, aby změnil práci. Žalobce proto doručil žalované dne [datum] žádost o převedení do Věznice Plzeň, kde ji informoval o svém zdravotním stavu a požádal o převedení mimo místo bydliště. Žalobce se snažil najít si místo sám, zjistil, že Věznice Plzeň má volné místo vychovatele, dne [datum] se proto neformálně dotázal na personálním oddělení plzeňské věznice a pracovnice mu potvrdila, že místo je volné a doporučila mu, aby si požádal o převod. I v této komunikaci žalobce uvedl, že důvodem je zdravotní stav. Žalobce použil formulář od pracovnice Věznice Plzeň a podal žádost o převod ve Věznici Pardubice. Zatímco ředitel Věznice Pardubice s převodem souhlasil, ředitel Věznice Plzeň převedení bez důvodu odmítl. Žalobce se domnívá, že jediným důvodem k odmítnutí byl jeho věk a zdravotní postižení, přitom splňuje veškeré předpoklady pro výkon funkce vychovatele. Navíc o danou pozici v době, kdy se žalobce přihlásil, neprojevil zájem jiný kandidát a daná pozice byla ještě dlouhou dobu inzerována jako volná. Žalobci s ohledem na zdravotní rizika nezbylo, než pracovní poměr u žalované ukončit, a to s účinností ke dni [datum]. Jelikož se žalobce domníval, že byl obětí diskriminace, obrátil se na veřejného ochránce práv, který dospěl k závěru, že jednak žalovaná žalobce přímo diskriminovala z důvodu věku a zdravotního postižení a jednak žalobce nepřímo diskriminovala v podobě nesplnění povinnosti přijmout přiměřená opatření pro umožnění dalšího výkonu práce. Žalobce byl od [datum] do [datum] evidován na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, při hledání práce byl úspěšný až od [datum]. Dne [datum] se žalovaná žalobci za nepřevedení do Věznice Plzeň omluvila a nabídla mu, aby se o pozici vychovatele ucházel, žalobce však již měl nové zaměstnání a tak nabídku odmítl. 2. Žalovaná se dopustil dvojího porušení zákona: 1) Odmítla žalobce zaměstnat ve Věznici Plzeň i přesto, že splňoval požadavky uvedené v pracovním inzerátu a na pozici neexistoval jiný vhodný kandidát, čímž se dopustil porušení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona 2) Žalovaná nesplnila poté, co ji žalobce seznámil se svým postižením, svou povinnost dle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona a neprovedla žádná přiměřená opatření směřující k zachování pracovního poměru žalobce. Žalobci vznikla škoda v rozdílu mezi platem, který by mu od [datum] do [datum] náležel, a to v době od [datum] do [datum] ve výši 27 100 Kč měsíčně a v době od [datum] do [datum] ve výši 25 833 Kč měsíčně, a podporou v nezaměstnanosti, konkrétně rozdíl mezi částkami 345 965 Kč a 149 386 Kč, který činí 196 579 Kč. Dále žalobce uplatňuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách vyplývajících z protiprávního jednání žalované a stresu žalobce, který mu způsobila nejistota ohledně dalšího zaměstnávání. Žalobce byl dlouhodobě nezaměstnaný a nakonec byl nucen z nedostatku pracovních příležitostí přijmout práci jako výpomoc v kuchyni. Tuto újmu žalobce vyčíslil na 100 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedených částek, avšak žalovaná dosud ničeho neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. V písemné žádosti ze dne [datum] žalobce požádal pouze o svolení hledat si místo jinde, není zde ani zmínka o převedení na pracovní místo v rámci žalované blíže jeho bydlišti, natož do Věznice Plzeň, taková žádost je přitom zcela nadbytečná. Žalobce se o možnost pracovního uplatnění ve Věznici Plzeň začal zajímat až v říjnu 2017. V rámci komunikace s pracovnicí věznice paní [příjmení] žalobce uvedl, že pozice vychovatele není jeho parketa, ale zdraví je přednější, dále uvedl, že vychovatele ještě nedělal. Žalobce dne [datum] podal ve Věznici Pardubice písemnou žádost o převedení do Věznice Plzeň na pracovní pozici vychovatele s odůvodněním„ přiblížení k místu trvalého pobytu“, důvod nijak dál nerozvedl. Ředitel Věznice Pardubice žádost schválil. Ředitel Věznice Plzeň si vyžádal osobní spis žalobce, následně se k žádosti vyjádřil negativně vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu a posléze i ředitel věznice. Následně žalobce ze dne na den požádal o ukončení pracovního poměru u žalované dohodou, opět neuvedl žádné důvody. Žalovanou bylo žádosti vyhověno, dne [datum] byla dohoda uzavřena. Přitom mohl dosáhnout jednoduše svého převedení dle § 45 ZP, kdy na základě doporučení poskytovatele lékařských služeb má zaměstnavatel povinnost převedení umožnit. Krátce nato si pak žalobce začal stěžovat na diskriminaci své osoby ze strany Věznice Plzeň. Až po skončení pracovního poměru žalobce požádal o zaslání zamítavé odpovědi Věznice Plzeň. K podnětu žalobce provedl Oblastní inspektorát práce u žalované kontrolu, přičemž pochybení neshledal. Obdobnou stížnost zaslal žalobce i ombudsmance, která v závěrečné zprávě ze dne [datum] označila vyjádření žalobce v e-mailové komunikaci za nešťastné, uvedla, že by se mohlo jednat o diskriminaci, ale že to může potvrdit nebo vyvrátit pouze soud. Vyzvala žalovanou k zaslání omluvy žalobci, což ředitel Věznice Plzeň učinil a nabídl mu možnost ucházet se o pozici vychovatele ve věznici. Žalobce to však odmítl. Žádost o převedení žalobce byla odmítnuta proto, že poslední dohoda o změně pracovního poměru byla pochopena jako sjednaná na dobu určitou do [datum] a tedy že tímto dnem dojde k zákonné změně na dobu neurčitou, čímž nebude dostatečný prostor posoudit schopnosti žalobce k práci vychovatele. Žalovaná neřešila věk žalobce, protože ve věznici běžně pracují zaměstnanci ve věkové kategorii 50+ a 60+, a nevyhledávala ani informace o jeho zdravotním stavu, jelikož žalobce uvedl, že chce být převeden z důvodu přiblížení k místu pobytu. 4. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaná zůstala po obdržení žádosti zcela pasivní a neučinila nic pro to, aby žalobce měl možnost nadále vykonávat práci za pro něj akceptovatelných podmínek. Žalovaná mu měla vyjít vstříc a pomoci mu najít vhodná pracovní místa. Z vyjádření žalované neplyne, že sdělení žalobce jakkoli ovlivnila žalovanou v rozhodnutí neumožnit převedení žalobce. Žalobce měl přitom o pozici vychovatele zájem a splňoval všechny předpoklady pro výkon této pozice. Žalobci nebyly sděleny důvody odmítnutí žádosti a nebylo mu nabídnuto žádné jiné adekvátní pracovní zařazení. Pokud žalobce nevěděl o jiné pracovní pozici blíže bydlišti a z přístupu žalované vycítil, že jeho převedení nepodporuje, nemohl žalobce postupovat s ohledem na zdravotní stav jinak. Veřejná ochránkyně práv ve vyjádření žalobci sdělila, že žalobce byl přímo diskriminován z důvodu věku a zdravotního postižení a nepřímo tím, že žalovaná nesplnila povinnost přijmout přiměřená opatření, která by mu umožnila další výkon práce. Tvrzení, že žalovaná odmítla převést žalobce z důvodu omylu, je nelogické, neboť by z toho plynulo, že žalovaná žalobci nevyhověla proto, že se jednalo o dlouhodobého zaměstnance žalované a nikoli o nového uchazeče. Ze strany žalobce bylo opakovaně deklarováno, že žádá o převedení z důvodu svého zdravotního postižení. Žalobce má i nadále za to, že důvodem jeho odmítnutí byly jeho věk a zdravotní postižení, jelikož žalovaná neměla žádného jiného uchazeče na tuto pracovní pozici. Co se týče nepřímé diskriminace, žalovaná nijak neprokazuje, že by pro ni převedení žalobce do Věznice Plzeň představovalo nepřiměřené zatížení ve smyslu § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. 5. Žalovaná k tomu uvedla, že co se týče jiných opatření, žalobce neměl zájem o přiměřená opatření ve své organizační jednotce a o možnosti eliminace dlouhých cest automobilem při zachování zaměstnání ve Věznici Pardubice se nezajímal. Věznice Pardubice uzavřela dne [datum] se žalobcem smlouvu poskytování ubytování, žalobce se však rozhodl smlouvu ke dni [datum] ukončit. Vhodná opatření umožňující žalobci pokračovat v zaměstnání ve Věznici Pardubice tak existovala. Po zaměstnavateli přitom nelze požadovat, aby přijala taková opatření, která by zdravotně postiženému zaměstnanci beze zbytku vyhovovala i ve vztahu k existujícímu rodinnému zázemí. Opatření tak byla naplněna existencí celoročního ubytování pro zaměstnance. Personální otázky jednotlivých organizačních jednotek jsou v gesci ředitelů těchto organizačních jednotek. V