55 C 233/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2020 domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svou žalobu směřovala žalobkyně původně proti dvěma žalovaným. Ohledně druhého z nich bylo již rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání ze dne 8. 4. 2021, č. j. [číslo jednací]. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že na ni byla postoupena pohledávka z titulu náhrady škody vzniklé dopravní nehodou, která se stala dne 17. 7. 2017 v ulici [ulice] ve [obec]. Viník dopravní nehody měl sjednáno pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované. Žalovaná škodu uhradila jen částečně, když odmítla zaplatit náklady zapůjčení náhradního vozidla, které měl poškozený z dopravní nehody v nájmu po dobu opravy svého automobilu od 17. 7. 2017 do 17. 8. 2017. 2. Žalovaná v rámci své obrany nesporovala, že došlo k dopravní nehodě, ani že by jí vznikla povinnost jakožto pojistiteli škůdce vzniklou škodu nahradit, namítla však promlčení žalovaného nároku. Měla za to, že vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě získala žalobkyně již ke dni nehody, tedy k 17. 7. 2017, a subjektivní tříletá promlčecí lhůta tedy uplynula před podáním žaloby. Kromě toho žalovaná sporovala i výši uplatněného nároku, neboť podle ní bylo krácení pojistného plnění po právu. 3. Soud vyšel podle § 120 odst. 4 o. s. ř. v rámci zjišťování skutkového stavu ze shodných tvrzení účastníků. Ti při jednání učinili výslovně nesporným, že dne 17. 7. 2017 došlo k dopravní nehodě v ulici [ulice] ve [obec], kdy poškozeným byl pan [jméno] [příjmení]. Poškozený uzavřel smlouvu o nájmu vozidla označenou jako„ Smlouva o zapůjčení vozidla“, na základě které užíval po dobu opravy svého vozu v období od 17. 7. 2017 do 17. 8. 2017 náhradní automobil. Svou pohledávku za žalovanou z titulu pojistného plnění postoupil poškozený na žalobkyni. Na tuto pohledávku bylo ze strany žalované částečně plněno. 4. Vzhledem k tomu, že všechny skutkové okolnosti rozhodné pro právní posouzení této věci byly mezi účastníky nesporné, neprováděl soud žádné dokazování a o věci rozhodl jen na základě nesporných tvrzení účastníků. Z nich učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 17. 7. 2017 způsobil škůdce, pojištěný u žalované, dopravní nehodou škodu na vozidle poškozeného. Poškozený si po dobu opravy svého vozidla pronajal náhradní automobil. Pohledávku z titulu náhrady škody spočívající mj. v nájemném za předmětné náhradní vozidlo poškozený postoupil na žalobkyni. 5. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je společností zapsanou podle cizího práva se sídlem v Nizozemí. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout a otázku rozhodného práva. V tomto řízení je dána mezinárodní pravomoc (příslušnost) českých soudů ve věci rozhodnout podle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť ke škodě došlo na území České republiky. Rozhodným právem je pak podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) ze stejného důvodu právo české. 6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že došlo ke škodě v důsledku dopravní nehody, kterou způsobila osoba, jež sjednala pro tyto případy pojištění u žalované. Poškozenému tedy po právní stránce vznikl v důsledku této skutečnosti vůči žalované přímý nárok na plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2927 o. z. Pohledávka z tohoto titulu pak byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu. Účastníci byli nicméně ve při ohledně otázky promlčení tohoto práva. 7. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2). 8. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. 9. Podle § 635 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. 10. V nyní posuzovaném případě došlo k dopravní nehodně dne 17. 7. 2017 a tentýž den si poškozený pronajal náhradní vozidlo, o čemž byla sjednána písemná smlouva. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, právo na pojistné plnění, které bylo předmětem tohoto řízení, se promlčuje nejpozději promlčením práva na náhradu škody (§ 635 o. z.). Pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty v případě práva na náhradu škody, není důvodu se odchylovat od recentní judikatury Nejvyššího soudu. Ta je ustálena na závěru, že subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet, když se poškozený o škodě dozví. Požaduje se konkrétně vědomost o skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah, přičemž není třeba znát výši škody přesně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 68/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 91/2020 či nejpřiléhavěji usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2685/2020). V nyní projednávané věci takovou vědomost poškozený získal (nebo ji získat měl a mohl) již v den, kdy došlo k dopravní nehodě, převzetí auta do servisu a uzavření nájemní smlouvy na náhradní vozidlo. V tento den totiž poškozený nepochybně měl a mohl orientačně znát i rozsah škody, znaje z nájemní smlouvy denní sazbu nájemného. Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobkyně, podle níž začala promlčecí lhůta běžet až v momentě, kdy byla vystavena faktura na úhradu nájemného za užívání náhradního vozidla, tedy kdy se poškozený dozvěděl, kolik bude činit nájemné přesně. Přesná výše nájemného, tedy ani doba, po kterou poškozený užíval náhradní vozidlo, není pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty významná. 11. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavřel, že právo, na základě kterého se žalobkyně po žalované domáhala plnění, bylo v době podání žaloby (1. 8. 2020) promlčeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná toto promlčení dle § 610 odst. 1 o. z. namítla, nelze plnění z tohoto promlčeného práva podle § 609 o. z. přiznat. Proto soud žalobu výrokem I zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 969,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 267 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč. 13. O náhradě nákladů státu soud rozhodl výrokem III podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu spočívají v odměně za překlady písemností, které soud musel vynaložit v souvislosti s mezinárodním dožádáním o doručování do ciziny. Ty činí 1 750 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení byla úspěšná žalovaná, je žalobkyně povinna tyto nálady zaplatit. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná podle § 160 odst. 1 o. s. ř.