55 C 390/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu příspěvku nepojištěného vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], jehož je žalovaná vlastníkem nebo provozovatelem, a to za období od 15. 8. 2019 do dne 26. 12. 2019. 2. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 3. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná jakožto vlastník nebo provozovatel vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], neměla od 15. 8. 2019 do 26. 12. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 6 298 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatila, zaslala jí žalobkyně další dvě výzvy k plnění. 5. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má německé státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 odst. 1 cit. nařízení. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období u předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná, nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZOPV“) pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů zřízenou podle § 18 odst. 1 ZOPV, v souladu s § 4 odst. 1 ZOPV příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Denní sazba příspěvku pro předmětné vozidlo činí 47 Kč (§ 4 odst. 5 ZOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Období, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, trvalo 134 dní. V souladu s § 4 odst. 3 ZOPV tedy činí příspěvek za toto období částku ve výši 6 298 Kč. Dále byla žalovaná v souladu s § 4 odst. 4 ZOPV povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovanou včas vyzvala k zaplacení těchto částek (§ 4 odst. 6 ZOPV), přičemž zaslaná výzva obsahovala všechny náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 ZOPV. Žalovaná však dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nezaplatila. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužný příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná do dne splatnosti dlužný příspěvek neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 598 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.