11 C 197/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou soudu dne 12. 4. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) se žalovaným uzavřeli dne 19. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit nejpozději dne 21. 7. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 680 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 29. 3. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla i pohledávka za žalovaným. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, žalobkyně tak po žalovaném požaduje úhradu jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 680 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzev žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně ani žalovaný s k nařízenému jednání dne 1. 11. 2022 nedostavili, žalobkyně se dne 25. 10. 2022 omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 6. 2021 uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit do 21. 7. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 680 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla přezkoumání úvěruschopnosti včetně ověření v klientských databázích (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 6. 2021, potvrzení o verifikační platbě). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 21. 6. 2021 žalovanému na účet č. [bankovní účet] [variabilní symbol] částku ve výši 20 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu u [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021). 7. Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 29. 3. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, ve které je v bodě 3. Uzavírání dílčích smluv uvedeno, že každý 5. Den kalendářního měsíce, po dobu trvání uzavřené smlouvy, zašle právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni Datovou pásku, čímž je uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek uvedených v Datové pásce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 29. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek). 8. Žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 dopisem ze dne 14. 1. 2022 a současně jej vyzvala k úhradě částky ve výši 27 170 Kč, resp. 33 268 Kč (včetně nákladů právního zastoupení) (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně plné moci a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2022 včetně podacího lístku). 9. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli. 10. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 21. 6. 2021 poskytnuta na jeho bankovní účet částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 680 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek a následných dílčích smluv mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen jako„ ZSÚ“). 15. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného. 16. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. 19. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 1. 11. 2022 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou. 20. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobky