11 C 49/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem [anonymizována dvě slova] [část Prahy], pro [katastrální uzemí], [územní celek], s odůvodněním, že je ode dne 8. 5. 1990 registrovaným občanské sdružení pod [číslo jednací] [anonymizováno], nyní spolkem. Jako vlastník daných pozemků je v katastru nemovitostí zapsána [anonymizováno], příslušnost hospodařit s [anonymizována dvě slova] je zapsána pro [název žalované] (dále jen jako„ [anonymizováno]“). Žalobkyně je však přesvědčena, že vlastnické právo svědčí jí. Pozemky se nacházejí ve sportovním areálu [anonymizováno], který je provozován žalobkyní od 60. let 20. století k rozvoji tělovýchovy a sportu, a pozemky jsou uprostřed areálu a plně obklopeny jinými pozemky ve vlastnictví žalobkyně, a to parc. [číslo] které byly žalobkyni předány [stát. instituce] (dále jen jako„ [anonymizována dvě slova]“) v roce 2003 s tím, že vlastnictví na žalobkyni přešlo dle zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon č. 290/2002 Sb.“). Jedná se tak o jakési malé„ ostrůvky“, které nebyly žalobkyni žalovanou vydány, ačkoliv byly splněny zákonem předpokládané podmínky a jsou žalobkyní užívány více jak 50 let. Celý areál byl vybudován v 60. – 70. letech, kdy již v roce 1969 bylo [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jako nejnižší organizační jednotce [anonymizováno] povoleno územním rozhodnutím vybudování provizorních sportovišť. Na výstavbě areálu se žalobkyně podílela s Městským výborem [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] pak byla po celou dobu uživatelem a správcem/provozovatelem areálu a dále jej rozšiřovala, v roce 1980 pak došlo k zaměření pozemků v hranicích staveb, kterými byly pozemky zastavěny. Právně byl až do r. 1990 vlastníkem staveb [anonymizováno], žalobkyně jako jeho organizační jednotka byla uživatelem areálu. Žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, jelikož není zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, ačkoliv jím fakticky je. Je třeba mít rovněž najisto postaveno vlastnictví pozemků s ohledem na další rozvoj areálu a jeho nezbytnou modernizaci, situace brání žalobkyni v areálu pokojně fungovat. 2. Žalobkyně má předně za splněné podmínky pro přechod vlastnictví dle § 879c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2000 (dále jen jako„ SOZ“), k 1. 7. 2001, neboť právo trvalého užívání pozemků svědčilo žalobkyni, což vyplývá ze zápisu v katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], toto bylo do katastru zapsáno v roce 1992 pod [anonymizováno] [číslo]. Pozemky jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalobce, a to třemi stavbami občanského vybavení bez č.p./č.ev. a budovou [adresa] (stavba občanského vybavení), které na pozemcích stály již před účinností § 879c SOZ a vlastnictví k těmto budovám nabyla žalobkyně od původního vlastníka [anonymizováno] v rámci přechodu vlastnického práva k majetku [anonymizováno] a práv s ním souvisejících na jednotlivé (vyjmenované) právní nástupce při zániku [anonymizováno] v roce 1990, a to na základě delimitačního protokolu ze dne 30. 5. 1991. V této listině je rovněž osvědčeno trvání práva trvalého užívání k předmětným pozemkům. Žalobkyně rovněž podala v zákonné lhůtě příslušnou žádost. Pozemky navíc vyhovují zákonným podmínkám jak jako pozemky v trvalém užívání a zastavěné budovou nebo stavbou ve vlastnictví žalobce, tak i jako pozemky navazující na pozemky zastavěné budovou nebo stavbou a související s provozem této budovy nebo stavby, neboť se jedná o šest pozemků tvořících se stavbami jeden celek, sportovní areál provozovaný žalobcem. Předmětné stavby sloužily jako zázemí sportovišť, šatny a sociální zařízení pro sportovce, klubovny, ošetřovny, technické zázemí a kancelářské prostory a kotelna pro vytápění všech objektů. Uplynutím jednoho roku od účinnosti novely SOZ, tj. ke dni 1. 7. 2001, tak mělo dojít ke změně práva trvalého užívání žalobkyně k těmto pozemkům na vlastnictví. 3. Žalobkyně má za to, že jsou případně rovněž splněny podmínky pro přechod vlastnictví k pozemkům dle zákona č. 290/2002 Sb., který stanovil, že do vlastnictví občanských družení působících v oblasti tělovýchovy a sportu z vlastnictví ČR mají přejít sportovní zařízení, u kterých trvají vztahy trvalého užívání, nebo se změnily na výpůjčku, přičemž jako sportovní zařízení byl v § 2 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, definován objekt, pozemek, vodní plocha, budova nebo jejich soubor sloužící výhradně nebo převážně pro provozování sportu. [anonymizována dvě slova] shledalo splnění podmínek dle zákona č. 290/2002 Sb. a dne 19. 2. 2003 byl mezi ním a žalobkyní podepsán protokol dle § 15 zákona č. 290/2002 Sb. o předání pozemků parc. [číslo] zcela obklopujících předmětné pozemky. U zbylých pozemků si však [anonymizována dvě slova] vyžádalo vklad staveb na předmětných pozemcích do katastru nemovitostí, přičemž zároveň přislíbilo, že jakmile tak žalobkyně učiní, bude sepsán dodatek k protokolu, kterým budou předány i předmětné pozemky. Žalobkyni není zřejmé, z čeho [anonymizována dvě slova] dovozovalo přípustnost takového požadavku, snažila se však ve snaze o urychlení řešení věci tomuto požadavku vyhovět. S ohledem na to, že se nedochovala kompletní dokumentace, ale jen ověřená technická dokumentace z roku 1970 a územní rozhodnutí z roku 1973 na rozšíření areálu o výstavbu dalšího tenisového kurtu, nechala žalobkyně zhotovit dokumentaci skutečného provedení staveb, kolaudační rozhodnutí na kotelnu měla již k dispozici v důsledku provedení její rekonstrukce. Vlastnictví staveb pro žalobkyni tak na základě těchto podkladů bylo zapsáno do katastru nemovitostí. V mezidobí však došlo k přechodu agendy na [anonymizováno], který v roce 2010 potvrdil přijetí žádosti a vyžádal si další dokumenty s tím, že bude žádost posuzovat nejprve dle § 879c SOZ, a pokud nebude splnění podmínek shledáno, poté bude posouzena dle zákona č. 290/2002 Sb. [anonymizováno] se po dodání dokumentů odmlčel, reagoval až v roce 2014, následně probíhala nepravidelná komunikace, kdy se čekalo na výsledek probíhajícího restitučního sporu a kdy byly vznášeny další požadavky na doplnění podkladů k prokázání oprávněnosti nároku. Až v roce 2021 [anonymizováno] žalobkyni sdělil, že neosvědčila splnění podmínek podle § 879c SOZ. 4. Dále žalobkyně doplnila, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] bylo jako uživatel pozemků označováno již od r. 1980, kdy došlo k zaměření všech předmětných pozemků zastavěných budovami ve vlastnictví žalobce. [anonymizována dvě slova] nevydalo pozemky jen z důvodu požadavku na zápis staveb na pozemcích do katastru nemovitostí, o existenci práva trvalého užívání nemělo pochybnosti. Právo trvalého užívání žalobce bylo potvrzeno ze strany nejméně dvou různých orgánů veřejné moci. Žalobkyně má za to, že na žalované leží důkazní břemeno, že k zřízení práva trvalého užívání pro žalobkyni nedošlo, pokud není důvod k pochybnostem, že se určité věci v době dávno minulé dály obvyklým nebo pravidelným způsobem, kdy odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004. Poukázala na to, že žalobkyně od 70. let vystupovala jako trvalý uživatel daných pozemků a bylo tak s ní jednáno i ze strany jiných organizací včetně orgánů veřejné moci. Původně byly předmětné pozemky svěřeny do správy žalobkyně na základě hospodářské smlouvy z roku 1965, a to jako náhrada za jiné pozemky, na nichž dříve provozovala svou sportovní činnost a které jí byly státem odňaty. V roce 1965 pak byly zahájeny přípravy na vybudování sportovišť a v roce 1969 povolena výstavba provizorních sportovišť do doby výstavby sportovního areálu, který byl vybudován na základě projektové dokumentace v roce 1973. Následně byla uzavřena série dalších hospodářských smluv za účelem scelení pozemků, na nichž byla výstavba areálu plánována, přičemž v hospodářské smlouvě s ONV [obec a číslo] [číslo] byla výslovně uvedena podmínka převodu pozemků zpět na žalobkyni. Poslední dochovanou smlouvou je smlouva mezi ONV [obec a číslo] a Městským výborem ČSTV, ale z řetězce nepřímých důkazů lze dospět k závěru, že následně byla uzavřena další hospodářská smlouva, kterou byl naplněn závazek v hospodářské smlouvě [číslo] [rok] o navrácení pozemků žalobkyni. Areál byl trvale užíván přímo žalobkyní, ta na něm hospodařila a účtovala o něm, i Městský výbor [anonymizováno] a Středisko geodezie označovaly žalobkyni jako uživatele areálu. 5. I kdyby nebyla prokázána exist