28 C 132/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 325 573,60 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o dluh z úvěrové smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 698 Kč, s úrokovou sazbou 13,9% ročně. Žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s ujednáním úvěrové smlouvy prohlásila celý úvěr za splatný ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku 325 573,60 Kč, po zesplatnění úvěru žalovaná na dluh uhradila pouze částku 5 000 Kč, která se započítala na příslušenství jistiny. Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 325 573,60 Kč (součástí jistiny se po zesplatnění stala také nesplacená část kapitalizovaného řádného úroku ve výši 28 704,60 Kč), úroku ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala i přes výzvu soudu nečinná. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 4. Dne [datum] podala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ banka“) žádost o poskytnutí úvěrového produktu. V žádosti uvedla, že je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] a její příjem činí 13 319 Kč. K výdajům uvedla, že výše jejího nájemného činí 1 000 Kč, nesplácí žádný úvěr a ani nemá další pravidelné výdaje (např. na výživné, léky, apod.). K žádosti doložila potvrzení zaměstnavatele ohledně výše jejího příjmu (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne [datum]). 5. Dne [datum] banka smlouvu o úvěru s žalovanou uzavřela. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru přitom byly i všeobecné obchodní podmínky banky a ceník [obec] spořitelny pro bankovní obchody. Téhož dne banka žalované poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž peníze zaslala žalované bezhotovostně na její bankovní účet, uvedený ve smlouvě o úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum], informacemi o bance, ceníkem [obec] spořitelny, všeobecnými obchodními podmínkami, dokumentem„ stav úvěru v minulosti“ ze dne [datum]). Žalovaná se úvěr zavázala splatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 698 Kč, společně s ujednaným obchodním úrokem ve výši 13,9 % ročně. Splátky byly splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce, přičemž první měla být uhrazena k datu [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). 6. Žalovaná porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, v období od [datum] do [datum] neuhradila na úvěr ničeho. [příjmení] proto využila svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy a celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná na dluh částku 5 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu [číslo] rozhodnutím o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne [datum], dokumentem o splácení úvěru v období od [datum] do [datum]). 7. Pohledávka za žalovanou následně přešla z banky na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z [datum]). 8. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, ve které jí vyzvala k úhradě dluhu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně dokladu o doručení). 9. V řízení byl dále proveden důkaz výpis z insolvenčního rejstříku ze dne [datum] a výpis MS z databáze neplatných dokladů ze dne [datum] Tyto důkazy byly navrženy za účelem prokázání skutečnosti, že banka před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem ověřila schopnost žalované úvěr splácet. Úvěruschopnost žalované měla být ověřena před samotným uzavřením smlouvy o úvěru ([datum]) a tyto výpisy jsou z května 2022, pro účely tohoto řízení proto nejsou relevantním důkazním prostředkem. Pokud se jedná o poslední z provedených důkazů, výpis z CCB, tak ten je sice datován ke dni [datum], nicméně, vzhledem k jeho velice strohému obsahu, není možné ho spojit s osobou žalované, jelikož neobsahuje žádnou identifikaci osoby, které se má týkat. 10. Z dokumentu banky nazvaného Posouzení úvěruschopnosti klienta (datováno [datum]) je uvedeno, že příjem žalované byl bankou ověřen na základě výše uvedeného potvrzení o zaměstnání. Vzhledem k tomu, že žalovaná uvedla výdaje pouze ve výši 1 000 Kč, stanovila banka podle svého interního modelu měsíční výdaje žalované na 4 999 Kč. Ukazatel splátkového zatížení pak po zohlednění splátky (4 714 Kč) v případě žalované dosahoval hodnoty 35,39 %. 11. Během jednání konaného dne [datum] byla žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvána, aby doplnila další důkazy o tom, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, a zejména jak byly zjišťovány či stanovovány její měsíční výdaje (výdaje ve výši pouze 1 000 Kč měsíčně žalovaná nemohla reálně vykazovat), a zda byly reálné výdaje žalované porovnány s příjmy žalované ve vztahu k výši splátky. Žalobkyně byla také vyzvána k předložení důkazů o tom, zda byla žalovaná lustrována před uzavřením úvěrové smlouvy v bankovních/nebankovních registrech, a v jakých konkrétně. K předložení důkazů o zkoumání úvěruschopnosti byla žalobkyně vyzvána také písemně před nařízením jednání, a to usnesením č. j. 28 C 132/2022-12. K této výzvě žalobkyně předložila pouze dokumenty citované v bodech 9, 10. tohoto rozsudku. Tyto důkazy však soud nepokládá za dostačující k prokázání tvrzeného dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. 12. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně: 13. Předně soud uvádí, že žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části. 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 15. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. 17. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Pro doplnění lze uvést, že úmyslem zákonodárce při stanovení povinnosti zkoumat platební schopnost spotřebitelů bylo zabránit v poskytování úvěrů a půjček spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů a půjček se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání platební schopnosti spotřebitelů tak nemůže být pouhým formálním úkonem bez dalšího ověření, splněným prohlášením, že spotřebitel je poskytnuté peníze schopný s