57 C 20/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované prostřednictvím webových stránek žalobkyně dne [datum] poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], který měl být uhrazen do [datum]. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši [částka]. Žalovaný částku [částka] ve sjednané lhůtě neuhradil. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení této částky, a to se zákonným úrokem z prodlení od [datum] a dále smluvní pokuty ve výši [částka]. Dále se domáhala zaplacení částky [částka] na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, na základě předložených důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil bez omluvy. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o zápůjčce z [datum], výpis z účtu ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky, upomínky, podací lístek) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením: 5. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce dle ust. § 1810 a § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž byla žalovanému vyplacena dne [datum] částka [částka]. Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. 6. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2390 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy neprokázala, že takové šetření provedla a dostála tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, případně zda žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne [datum], nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. 9. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C -679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6.10.2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. 11. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce dle ust. 2390 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. [příjmení] [částka] byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu a v této částce soud shledal nárok žalobkyně důvodným. 12. Na základě provedeného dokazování soud tak vyhověl žalobě pouze v částce [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po doručení žaloby, do zaplacení, v částce [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a částky [částka] jako smluvní pokuty, nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy. Žaloba byla ze stejných důvodů zamítnuta i v části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] na nákladech spojených s vymáháním pohledávky. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.