10 C 33/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost k úhradě částky 23 068 Kč společně s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná byla nájemcem bytu [číslo] v 1. patře domu v [obec a číslo], [ulice a číslo], k. ú. [část obce] a to na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami dne [datum], přičemž uplatňovaný nárok je dlužným nájemným za období dubna do července 2019 (3 181 Kč za duben 2019, 4 680 Kč za květen 2019, 4 680 Kč za červen 2019 a 4 529 Kč za 30 dní července 2019) a nedoplatkem za neuhrazené vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu ve výši 5 883 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: [příjmení] bytové jednotky [číslo] nacházející se na adrese [adresa žalované]. Do správy má bytovou jednotku svěřena [název žalobkyně], tedy žalobkyně (výpisem z katastru nemovitostí). Dne [datum] byla mezi stranami uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem výše uvedené bytové jednotky. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do [datum]. Nájemné činilo 100 Kč/m2/měsíc, přičemž výměra bytu činila 50,37 m2 (nájemní smlouvou z [datum]). Žalobkyně vypočítávala nájemné z výměry 46,14 m2, tj. požadovala nájemné ve výši 4 614 Kč měsíčně (evidenčním listem pro výpočet měsíční úhrady za užívání bytu platným od [datum]). Žalobkyně vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] s tím, že nedoplatek na nákladech na služby oproti přijatým zálohám činil celkem 5 883 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za období od [datum] do [datum]). Výzvou z [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu na nájemném a úhradách za služby za období od března do července 2019 (výzvou z [datum] včetně doručenky). Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: Žalobkyní předloženými listinami bylo v řízení prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2235 an. zákona č. 89/2012 Sb., a žalovaná byt užívala do [datum]. V této platně uzavřené smlouvě se žalovaná zavázala v souladu s § 2246 a 2247 o. z. a zákonem č. 67/2013 Sb. platit žalobkyni nájemné a úhrady za služby spojení s užíváním bytu. Na nájemném za duben až červenec 2019 vznikl žalované dluh ve výši 17 070 Kč a na úhradách za služby spojené s užíváním bytu v lednu až červenci 2019 (které žalobkyně žalované řádně vyúčtovala) dále 5 883 Kč. Žalovaná přitom v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by tento dluh uhradila. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení pak vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě plně vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 454 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 154 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.