11 C 357/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 9. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dne 23. 12. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému na účet č. [bankovní účet] poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 600 Kč, které se zavázal splatit do 22. 1. 2021 spolu s poplatkem ve výši 2 795 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě jeho sdělení ohledně rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a doložených dokumentů. Žalobkyni prodlením žalovaného vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 2 500 Kč (dle smlouvy o zápůjčce 500 Kč za upomínku) a smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč (dle smlouvy o zápůjčce 0,10 % denně z dlužné částky, max. součin 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. 4 300 Kč), přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 23. 1. 20201 do 30. 8. 2022 a započetla na ni úhradu žalovaného ve výši 2 000 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzev žalobkyně. 2. Žalobkyně ve svém podání ze dne 19. 12. 2022 uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 14. 3. 2023 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast včas omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”) v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaný dne 23. 12. 2020 uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 2 795 Kč. Za písemnou (listinnou) upomínku/ výzvu k úhradě účtuje žalobkyně 500 Kč. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se součástí jistiny. V případě prodlení s plněním závazků se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši stanové nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 12. 2020, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne 23. 12. 2020). 6. Dne 23. 12. 2020 byla z účtu žalovaného zasláno na účet žalobkyně č. [číslo účtu] (zjištěno z potvrzení o platbě od [anonymizována dvě slova] z účtu [celé jméno žalovaného], částka 1 Kč ze dne 23. 12. 2020). 7. Dne 23. 12. 2020 byla žalobkyní na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] zaúčtována platba ve výši 8 600 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě od [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 12. 2020). 8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván upomínkou ze dne 29. 1. 2021 k úhradě částky 12 363 Kč (zjištěno z upomínky ze dne 29. 1. 2021). Upomínkou ze dne 5. 2. 2021 byl vyzván k úhradě částky 13 121 Kč (zjištěno z upomínky ze dne 5. 2. 2021). Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 12. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13 880 Kč, ze dne 21. 2. 2021 k úhradě částky 14 610 Kč a ze dne 8. 3. 2021 k úhradě částky 15 358 Kč (zjištěno z opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 2. 2021, ze dne 21. 2. 2021 a ze dne 8. 3. 2021). 9. Dne 27. 7. 2022 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě částky 16 584 Kč a 800 Kč jakožto nákladů právního zastoupení do tří dnů. Současně byl upozorněn na možnost soudního řízení a následné předání soudnímu exekutorovi (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022 včetně podacího lístku ze dne 27. 7. 2022). 10. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli. 11. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva označená jako smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému dne 23. 12. 2020 poskytnuta na jeho bankovní účet částka 8 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 22. 1. 2021 spolu s poplatkem ve výši 2 795 Kč, celkem tedy částku 11 395 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala upomínkami ze dne 29. 1. 2021, 5. 2.2021, 12. 2. 2021, 21. 2. 2021, 8. 3. 2021 a nakonec ze dne 27. 7. 2022 k úhradě dlužné částky spolu se všemi náklady a sankcemi nakonec ve výši 16 584 Kč do tří dnů spolu s náklady na právní zastoupení ve výši 800 Kč. 14. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 14. 3. 2023 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010, kdy„ (u) stanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou. 15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen jako„ ZSÚ“). 17. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného. 18. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 20. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovně