15 C 246/2021-200 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu dne , datum, na č.l. 1-21 spisu se žalobkyně (ještě pod původním názvem , jméno FO, – , Jméno žalobkyně B, .) domáhala nahrazení rozhodnutí , jméno FO, Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , rozhodnutím soudu, kdy napadali jak prvoinstanční, tak i rozkladové rozhodnutí správního orgánu s tím, že návrh žalobkyně zní tak, aby žalované byla uložena peněžitá povinnost, a sice zaplatit výkupní cenu odpovídající výkupním cenám elektřiny za rok 2011 a to za období od , datum, do , datum, , která byla vyrobena ve výrobně elektřiny žalobkyně „FVE , jméno FO, – , právnická osoba, .“, evid. číslo: , hodnota, , na adrese , adresa, , kraj Ústecký, celkový instalovaný sluneční výkon 7 MW, počet zdrojů: 1, výrobna elektřiny je umístěna na pozemcích v kat. území , adresa, I, kód katastru , Anonymizováno, , obec , adresa, , parc.č.: , Anonymizováno, dále jen „Výrobna elektřiny“). Žalobkyně tvrdila dokončenost a připravenost výrobny elektřiny k r. 2010, avšak uplatnila nárok odpovídající výkupním cenám v roce 2011 s tím, že jsou toho názoru, že na něj mají nárok. Dále považují výrobnu elektřiny za dostatečnou, kdy tato byla povolena licencí. K úhradě dlužné částky ze strany žalované doposud nedošlo, proto byly nuceni podat tuto žalobu. Správní řízení vyznělo pro žalobce negativně, proto tedy žalobce zahájil řízení před zdejším soudem, aby se domohl zaplacení této povinnosti. Žalobkyně navrhla, aby zdejší soud dle V. části o.s.ř. zrušil obě rozhodnutí, respektive tato rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím, kterým uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, včetně úroků ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení a zároveň, aby byla zrušena obě rozhodnutí a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Pokud jde o žalobní legitimaci, tuto odvozovala žalobkyně dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř., kdy k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena určena nebo zamítnuta. Žalobkyně tvrdí, že vydáním rozhodnutí , jméno FO, ERÚ ve spojitosti s ERÚ byla zamítnuta jeho práva (nároky) na zaplacení podpory podle Zákona o POZE za elektřinu dodanou žalované, a tak byla zcela zásadním způsobem zasažena jeho právní sféra. Rozhodnutí věcně nesprávná a reálně způsobilá vyvolat zásadní ekonomické potíže na straně žalobkyně, protože za dodanou elektrickou energii žalobkyně zcela důvodně očekávala finanční příjem ve formě výkupních cen ve výši podle smlouvy uzavřené se žalovanou; s tímto příjmem ve formě výkupních cen počítala při plánování a sestavování finančních plánů společnosti, zejm. pak plánů týkajících se úhrady závazků společnosti. Obě napadená rozhodnutí vyvolají zcela jistě nejistotu ohledně solventnosti žalobkyně u jeho obchodních partnerů, bankovních ústavů a věřitelů, protože budou chápána jako rozhodnutí precedenční pro budoucí nároky žalobkyně vůči žalované z titulu dodané elektrické energie podle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. V důsledku vydání těchto rozhodnutí pak není žalobkyně schopna získat pro provozování a financování své podnikatelské činnosti cizí zdroje prostřednictvím standardního úvěru od komerčních bankovních ústavů. Žalobkyně kromě výroby a prodeje elektřiny žádnou jinou podnikatelskou činnost (v zásadním nebo alespoň relevantním rozsahu) nevykonává, a proto tržby z prodeje elektřiny jsou de facto jeho jediným zdrojem příjmů.2. Žalovaná se vyjádřila podáním na č.l. 30-50 spisu v tom smyslu, že uplatněný nárok neuznává, a to ani co do části, ani co do základu. Žalobkyně sice tvrdila, že výrobnu uvedla do provozu v r. 2010 (proto jí tak měl vzniknout nárok za rozhodné období na výkupní ceny pro výrobny uvedené do provozu v r. 2010 za výkupní ceny r. 2010), avšak žalobkyně uplatnila jen část nároku ve výši odpovídající výkupním cenám v r. 2011. Žalobkyně svůj nárok na podporu odvozuje od Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, (dále Smlouva) z výrobny FVE , jméno FO, – , Jméno žalobkyně B, ., na adrese , adresa, , o inst. výkonu 7MW, vyrábějící elektřinu ze slunečního záření („Výrobna“) v rozhodném období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Smlouva uzavřená s žalovanou je však vázána explicitně na existenci práva na podporu dle zákona č. 165/2012, o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonům, ve znění pozdějších předpisů („zák. o POZE“), kdy platba regulované ceny je vázána na podmínku, že výrobci skutečně vznikl, a i nadále trvá, nárok na podporu výroby elektřiny, přičemž výše podpory se odvozuje od cenového rozhodnutí ERÚ, jak je i zakotveno ve smlouvě. Bez ohledu na existující smluvní vztah byl tedy pro vznik nároku žalobce rozhodující naplnění podmínek stanovených zvláštními předpisy, jakož i cenových podmínek stanovených rozhodnutím ERÚ. Jedná se tedy o posouzení vzniku nároku žalobkyně na podporu, žalovaná není subjektem, který by výrobce elektřiny připojoval do soustavy, veškeré informace čerpal a čerpá z dostupných zdrojů a z rozhodnutí správních úřadů, kdy ze správních rozhodnutí vyplývá, že výrobna byla uváděna do provozu již v roce 2010 a zdálo se, že do té doby čerpala podporu, do vztahu následně vstoupila žalovaná až v roce 2013 a pokračovala ve vyplácení daných cen, nicméně do konce roku 2010 měla být tato v provozu a měla být údajně v souladu s předanými informacemi, proto tedy žalovaná tuto podporu ze začátku hradila. Pak však došlo ke zrušení dané licence pro výrobu elektřiny a to rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kdy udělená licence byla zrušena. Následně byla podána kasační stížnost a byla zamítnuta, a to rozsudkem ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , byla podána i ústavní stížnost, avšak byla ústavním soudem odmítnuta (rozhodnutí 1 ÚS 2082/17 ze dne , datum, ). V rámci správního soudnictví soudy jednoznačně učinily závěr, že podklady předané za účelem získání licence pro výrobnu elektřiny byly zfalšované, byly zde revizní správy, které neodpovídaly skutečnému stavu, revizní správy byly zfalšované, a tyto závěry se konstantně opakují ve všech souvisejících rozhodnutích. Následně měla být vyhotovena revizní zpráva , datum, , avšak se ukázalo, že revizní technik, a sice , jméno FO, , který ji měl vyhotovovat, ji vůbec nevyhotovil. To se ukázalo i v rámci přezkumu dané licence. S ohledem na tento proces směřující k získání licence je zřejmé, že tento měl i trestně právní aspekty, byly vydány i trestní rozsudky, a to Krajským soudem v Brně ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a dále odvolacím soudem, a sice Vrchním soudem v Olomouci ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , a jak plyne z odůvodnění daných rozsudků, jednatel žalobkyně uvedl v omyl Energetický regulační úřad, aby mu tento vydal licenci ještě v roce 2010 tak, aby získal nárok na výkupní ceny pro výrobu elektřiny u výroben uvedených do provozu nejpozději v roce 2010. Byť se tak může jevit, že formální podmínky byly u žalobkyně původně splněny, tak vzhledem k citovaným rozhodnutím je zřejmé, že žalobkyně nebyla a nemohla být v dobré víře, jak ohledně vydání licence, tak ohledně výkupních cen. A navíc zde odkazuje na zásadu základní, kdy nikdo nesmí mít prospěch z vlastního protiprávního jednání. S ohledem na veškeré aspekty případu tedy navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a žalované přiznat vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení.3. Pokud jde o vedlejšího účastníka na straně žalované, tento vyslovil se svým vstupem do řízení souhlas a rozsáhle se též rozsáhle vyjádřil, ať už v rámci písemných vyjádření či u soudního jednání, kdy uvedl, že žalobkyně se domáhá nároku na podporu výroby elektřiny v sazbě pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011 a přitom svůj nárok opírá o skutečnosti podstatné pro uvedení výroby do provozu v roce 2010. Uvedená problematika uvádění této výrobny do provozu včetně okolností získání licence již byly opakovaně posuzovány soudy všech instancí včetně i Ústavního soudu ČR. Licence, jíž žalobkyně původně disponovala, byla s účinky ex nunc zrušena, neboť vydání licence bylo dosaženo podvodně, v této souvislosti odkazoval na související rozhodnutí trestních a správních soudů i rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Pokud bylo odkazováno na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci , adresa, , tak bych chtěl připomenout, že se jedná o třetí skupinu, která je v tom rozhodnutí definována, kdy licence bylo dosaženo trestným činem a není důvod při zrušení licence žalobkyni jakkoliv chránit. Rád bych připomněl zásadu z občanského práva, že z bezpráví nemůže povstat právo a zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navrhl tedy zamítnutí žaloby a přiznání nákladů řízení vedlejšího účastníka vůči žalobkyni. Vedlejší účastník na straně žalované též doplnil, že žalovaná vede souběžně proti vedlejšímu účastník