18 C 49/2021-294 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, v rámci své žaloby, domáhal určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti, po zesnulém [jméno] [celé jméno žalobce], s tím, že žalobce zpochybnil jak ručně psaný text obou závětí, které měl zůstavitel zanechat, tak i jejich rukopis, s tím, že poukazoval nejen na to, že obě předmětné závěti jsou padělky, a dokonce i naznačoval, že by je snad mohla padělat přímo i sama žalovaná, nýbrž, poukazoval i na to, že zůstavitel obě sporné závěti sepsal v takovém stavu, kdy již nebyl schopen posoudit důsledky svého jednání, a to kvůli duševní poruše. 2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že obě závěti byly sepsány i podepsány vlastní rukou zůstavitele, a to i včetně vpisků, které však nikterak text neměnily, s tím, že též tvrdila i to, že zůstavitel žádnou duševní poruchou netrpěl. 3. Na základě níže uvedených, a soudem provedených, důkazů, které soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, došel soud, v kontextu tvrzení účastníků, k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Mezi oběma stranami tohoto sporu bylo nesporným, že, u Obvodního soudu pro Prahu 4, dosud probíhá, pod sp. zn.: 34 D 2338/2019, řízení o projednání pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum] (zjištěno i z usnesení zdejšího soudu, vydaného v předmětném pozůstalostním řízení, ze dne [datum], pod č. j.: 34 D 2338/2019-77, v němž bylo žalobci uloženo, aby, ve lhůtě 2 měsíců, od právní moci zmiňovaného usnesení, podal u Obvodního soudu pro Prahu 4, proti [celé jméno žalované], žalobu na určení, že [celé jméno žalované] není dědicem zůstavitele ze závěti ze dne [datum], ani ze závěti ze dne [datum]). 5. K výzvě soudního komisaře, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], notáře, totiž žalobce, a to podáním ze dne [datum], popřel platnost i pravost závětí, předložených v pozůstalostním řízení, a to jak závěti ze dne [datum], tak i závěti ze dne [datum], a proto tedy podepsaný soud, v prvé řadě, považoval za naprosto kruciální záležitost to, zda zůstavitel, tedy [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], otec žalobce, naposledy bytem [adresa], zesnulý dne [datum], byl skutečně pisatelem obou holografních závětí, a zda byl rovněž i autorem podpisů, které jsou připojeny na obou závětech, a tedy na závěti, psané ručně, ze dne [datum], a též i na závěti, opět psané ručně, ze dne [datum], v důsledku čehož tak bylo nezbytné zjistit, zda se skutečně jedná o vlastnoruční podpisy zesnulého [jméno] [celé jméno žalobce], a v důsledku čehož soud pověřil znalce, z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalce], tím, aby vypracoval znalecký posudek, za účelem zjištění shora popsaných skutečností, když, ze znaleckého posudku shora zmiňovaného znalce, jakož i z jeho následného doplnění, a rovněž i z výslechu shora zmiňovaného znalce, soud učinil naprosto nezvratný závěr v tom smyslu, že se jedná o pravé závěti zůstavitele a též i o jeho vlastnoruční podpisy. 6. Pokud se dále jedná o ono další žalobní tvrzení, předestřené v tom smyslu, že zůstavitel byl, v době pořízení obou závětí, již v takovém stavu, že nebyl schopen posoudit důsledky tohoto svého jednání, tak, v tomto ohledu, soud konstatuje, že žalobce zde neunesl nejen své břemeno tvrzení, nýbrž ani své břemeno důkazní, a proto tedy dospěl soud nakonec k závěru, že žaloba, jakožto celek, důvodná vůbec není, a proto ji zamítnul. 7. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z důkazů, jež neprokazují skutečnosti podstatné pro zdejší řízení, protože se týkají toliko majetku zůstavitele či jeho aktivit v době, kdy byl ještě naživu (jednalo se o různé smlouvy, žádosti – např., o výměnu oken, 18 C 49/2021 apod., a též i o osobní zápisky zůstavitele), čili se jednalo, vlastně, v konečném důsledku, jen o srovnávací materiály, a to pokud jde o písmo zůstavitele i o jeho podpisy, v souvislosti se zkoumáním obou předmětných závětí. Znalec - JUDr. [celé jméno znalce] tedy vypracoval svůj Znalecký posudek, z oboru písmoznalectví, č. posudku: [číslo], dnem [datum], jímž soud doplnil dokazování, a to ve věci posouzení, zda jsou pravé podpisy [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zesnulého dne [datum], na znalci předložených listinách, a to jak na obou závětech, tak i na dalších listinách, když poté proběhl ještě i doplňující výslech tohoto znalce, jenž se musel ještě vypořádat i s dotazy právních zástupců obou stran, kteréžto dotazy vyhodnotil podepsaný soud, vlastně, jakožto nepodstatné, když nikterak nevedly k žádným dalším, natož pak jakkoliv převratným, závěrům, takže soud dospěl k závěru, obě předmětné závěti sepsal zesnulý [jméno] [celé jméno žalobce], a i když se okolo oné pozdější závěti rozhořela celkem neplodná diskuse, vyvěrající z poněkud metafyzického způsobu myšlení současné epochy, a to o tom, zda, když ona pozdější závěť byla psána hůlkovým písmem, tak zda ji opravdu napsal zůstavitel, když žalobce naznačoval, že tak mohla učinit vlastně sama žalovaná, a proto tedy podepsanému soudu nakonec nezbylo, nežli zadat znalci – JUDr. [celé jméno znalce] zpracování doplnění jeho původního Znaleckého posudku, z oboru písmoznalectví, č. posudku: [číslo], a to ve věci identifikace pisatele – zesnulého [jméno] [celé jméno žalobce], v souvislosti s posouzením písma, zachyceného v oné sporné závěti, na základě osobního zápisníku zesnulého, který znalci poskytla žalovaná, takže, v dané věci, byl tedy ještě zpracován i doplněk onoho, původně zpracovaného, Znaleckého posudku, kterýžto doplněk byl zpracován dnem [datum], a jedná se o číslo doplňku: [číslo], když tento doplněk se zabýval zkoumáním jak oněch závětí zůstavitele, tak i písma, zachyceného v onom zápisníku, s tím, že soud tedy doplnil dokazování i tímto doplňkem výše zmiňovaného posudku, když, z toho, tedy vyplynulo, že dotyčný zápisník byl rovněž vyhotoven zůstavitelem. 8. Pokud se má soud vyjádřit k úvahám, kterými se, při hodnocení provedených relevantních důkazů, podle § 132, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), řídil, pak zdejší soud uvádí, že výsledky znaleckého zkoumání znalce z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalce], považuje za naprosto přesvědčivé. 9. A přestože žalobce, poněkud vágně, byť opakovaně, uváděl i to, že zůstavitel trpěl psychickými problémy, když mu byla dokonce i doporučována paliativní péče, aniž by toto však blíže a konkrétněji dotvrdil, a natož pak aby to prokázal, a proto tedy soud, ve světle obsahu k důkazu provedených, níže popsaných Lékařských zpráv, dospěl k závěru, že tomu tak není. 10. Skutkový závěr, k němuž soud dospěl, na základě provedeného dokazování, tedy je následovný: Otec žalobce sám sepsal i podepsal obě předmětné závěti, když žádnou duševní poruchou netrpěl a z žádné Lékařské zprávy nic takového nevyplynulo. 11. Žalobce sice opakovaně setrvával, v rámci svých tvrzení, ve stavu jakéhosi, poněkud pseudo-manýristického, hermetizmu, když poukazoval na to, jak již bylo naznačeno výše, že zůstavitel musel nepochybně trpět psychickými problémy, a to za situace, kdy se dozvěděl o tom, že jeho onemocnění je nevyléčitelné, nicméně, v této souvislosti, však soud konstatuje, že žalobce jaksi zaměňoval psychický stav, byť by třeba byl nepříznivý, za duševní onemocnění, což ovšem jsou, dle názoru soudu, dvě poněkud rozdílné věci. Zůstavitel, samozřejmě, určitě nejásal, a to poté, co se dozvěděl o nemožnosti vyléčení své choroby, takže jistě jeho duševní stav mohl vykazovat určitou deziluzi, pravděpodobně i strach ze smrti, či z bolesti, a jeho psychika tak byla nepochybně vystavena i obavám z toho, co může nastat, a to, pokud jde, např., o stupňující se fyzické utrpení, ale, toto všechno, 18 C 49/2021 12. nutně nemusí znamenat, že by se snad zůstavitel pomátl na mysli a nemohl by tak posoudit důsledky svého jednání, čili, zjednodušeně řečeno, že by se snad zůstavitel stal nesvéprávným, resp., zcela neschopným posoudit důsledky svého jednání. Tento závěr soudu je pak podpořen i obsahem všech Lékařských zpráv, k důkazu provedených, z nichž nic takového nevyplývá, naopak, vyplývá z nich hlavně to, že zůstavitel byl„ orientován“. 13. V dané věci se tedy jedná o spor o dědické právo, vyvolaný podle § 170, zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních. Žalobce se domáhal určení, že žalovaná není závětním dědicem zůstavitele, a proto tedy je žalobci nezbylo, nežli se domáhat svého dědického práva žalobou (§ 1673, odst. 2, věta první o. z.), a z čehož tak vyplývá i jednoznačná existence naléhavého právního zájmu, ve smyslu § 80, o. s. ř., na takto požadovaném určení. 14. Po právní stránce soud na věc aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, platného a účinného v době vydání tohoto rozsudku, neboť, dle § 3069, občanského zákoníku, se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. 15. Obě shora zmiňované závěti mají všechny zákonem požadované náležitosti, a pokud tedy žalobce tvrdil, že jeh