21 C 247/2022-74 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal nahrazení rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] úřadu o rozkladu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], když tvrdil, že žalované nepřísluší náhrada nákladů právního zastoupení v předmětném řízení, jelikož žalovaná disponuje odborným aparátem, který jí umožňuje, aby svá práva v řízeních před [anonymizována dvě slova] úřadem (dále jen„ [úřad]“) kvalifikovaně hájila sama, eventuelně žalované dle žalobce náleží pouze náhrada nákladů nezastoupeného účastníka řízení ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., nebo náhrada nákladů ve snížené výši dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jelikož žalovaná opakovaně uplatňuje u [úřad] své nároky na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Dle žalobce si žalovaná mohla zvolit, zda uplatní svůj nárok u [úřad] v kvazisoudním řízení, nebo zda tak učiní v civilním řízení u soudu. Za takových okolností pak dle žalobce není přípustné, aby byla náhrada nákladů správního řízení vyšší, než by byla u soudu. Žalobce se domnívá, že mu žalovaná uplatněním nároku u [anonymizováno] namísto u soudu nedůvodně způsobila škodu. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná uvedla, že jí nemůže být upřeno její právo na právní pomoc garantované Listinou základních práv a svobod, a že nemůže být v řízení znevýhodňována tím, že bude muset nést své náklady spojené s právním zastoupením sama bez ohledu na výsledek řízení, když by tím docházelo k přenášení důsledků neplnění povinností dlužníka na věřitele. Žalovaná dále uvedla, že sice disponuje odborným právním aparátem, vymáhání pohledávek však není jejím primárním předmětem činnosti. Žalovaná také upozornila, že si v žádném případě nemůže volit, zda se svého nároku bude domáhat u soudu nebo u [úřad], ale musí postupovat striktně dle pravomocí soudů a [úřad], jak jsou stanoveny zákonem. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující: 4. Žalovaná se po žalobci u [úřad] domáhala návrhem na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění podle § 129 ZEK zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací v období od [datum] do [datum] (zjištěno z návrhu na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění podle § 129 ZEK) 5. Rozhodnutím [úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] bylo návrhu žalované v plném rozsahu vyhověno, a žalobci byla mimo jiné uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za správní poplatek a ve výši [částka] za právní zastoupení. [úřad] vycházel v rozhodnutí z tarifní hodnoty sporu [částka] (§ 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“)) a mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby tedy stanovil podle § 7 a. t. ve výši [částka], přičemž takové úkony právní služby učinila právní zástupkyně žalované v řízení před [úřad] tři (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, písemné podání ze dne [datum]), žalované dále náležela paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 3 x [částka] a náhrada za DPH ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], celkem tedy [částka] (zjištěno z rozhodnutí [úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]) 6. Žalobce podal proti výroku o nákladech řízeních rozklad, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] úřadu o rozkladu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] tak, že se rozhodnutí uvedené v předchozím odstavci potvrzuje, žalobci byla zároveň uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů za řízení o rozkladu ve výši [částka]. [anonymizováno] [úřad] v odůvodnění uvedla, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem a náleží jí tedy náhrada nákladů dle advokátního tarifu a nikoliv náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., když z pouhé skutečnosti, že žalovaná disponuje odborným právním aparátem nelze dovozovat, že by právní zastoupení žalované v řízení nebylo účelné (k tomu v odůvodnění odkázáno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2015, č. j. 21 Cdo 756/2014) [anonymizováno] [úřad] dále uvedla, že přiznaná náhrada nákladů řízení nepřevyšuje vymáhanou jistinu a je tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu (nález I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). (zjištěno z rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] úřadu o rozkladu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]) 7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 8. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 9. K účelnosti zastoupení žalované v řízení před [úřad] 10. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. 11. Podle § 129 odst. 4 zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném ke dni 2. 9. 2021, úřad přizná účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může Úřad náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu Úřad přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze Úřadu. Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi řízení také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem řízení podán důvodně. 12. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce. 13. Jestliže žalobce napadal samotnou odůvodněnost zastoupení žalované v řízení před [úřad], soud mu v tomto bodě nemohl přisvědčit, když právo nechat se v řízení zastoupit advokátem je právem, které žalované jednoznačně náleží, a které je ústavně chráněno. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná je velkou obchodní korporací disponující vlastním právním oddělením, které by nepochybně bylo způsobilé vymáhat předmětný nárok samostatně a takovému postupu žalované nic nebrání, jedná se však toliko o právo a nikoliv povinnost žalované, po které v žádném případě nelze požadovat, aby investovala vlastní finanční prostředky do vymáhání pohledávky, která měla být v první řadě žalobcem splněna dobrovolně a ve lhůtě splatnosti. 14. K tomu ostatně odkázala na přiléhavou judikaturu i [anonymizováno] [úřad], když v napadaném rozhodnutí odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2015, č. j. 21 Cdo 756/2014, ve kterém se mimo jiné uvádí, že„ Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití práva by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. (…) Na takový závěr nelze usuzovat jen ze skutečnosti, že žalovaný je„ velkou firmou“, která je„ vybavena právním útvarem“, neboť právo na zastoupení advokátem má každý účastník řízení, a tedy i právnická osoba, bez ohledu na svou„ velikost“ a na to, zda zaměstnává i osoby s právnickým vzděláním. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (srov. například usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. 10 Co 610/2001, uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 2/2002, s. 43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13) nebo veřejnou obchodní společností advokátů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2939/14), tím spíše nelze toto právo upřít právnické osobě, jejímž předmětem podnikání (činnosti) není poskytování právních služeb. Okolností odůvodňující závěr o zneužití práva žalovaného na zastupování advokátem na úkor žalobkyně nemůže být sama o sobě ani nižší míra skutkové a právní složitosti věci (daná ze