27 C 104/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve 14-ti splátkách, poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Úvěr byl poskytnut dne [datum], žalovaný na smlouvu nesplnil ničeho. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z jistiny ve výši 15% p.a. od [datum] do zaplacení, s tím, že ostatní příslušenství po žalovaném vymáhané není. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěryschopnost žalovaného, kdy zjistila, že jeho výše měsíčního čistého příjmu při zohlednění životního minima a jeho měsíčních závazků je dostatečný pro splácení úvěru v souladu se smlouvou, kromě informací poskytnutých žalovaných provedla lustraci ve svém interním systému, insolvenčním a živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. Na žalobkyni pak nárok přešel uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 9 328,73 Kč, s odůvodnněím, že žalovaný uhradil dne [datum] částku 31 156,40 Kč, která byla započtena nejprve na úroky, zákonné úroky z prodlení a ve zbylé části částečně na jistinu, s tím, že trvá na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 12 671,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po zaplacení, tedy od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení částečně zastaveno. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů bez jednání, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Výzva byla žalovanému doručena dnem [datum]. Toto usnesení mu bylo doručeno spolu s žalobou a s výzvou, aby se vyjádřil ve věci samé, a to dne [datum]. Žalovaný se k výzvě soudu (ani k žalobě) nijak nevyjádřil a zůstal ve věci nečinný. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl. 4. Soud zjistil z doložených listinných důkazů následující: 5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal smlouvou jej splatit celkovou částkou 39 998 Kč (úrok ve výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 8 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 580 Kč, náklady za inkaso plateb ve svém bydlišti 5 500 Kč; celkové náklady spotřebitelského úvěru 17 998 Kč), doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 14 měsíců, s výší měsíční splátky 2 857 Kč (smlouva o úvěru [číslo] předpis splátek). RPSN dle smlouvy činila 252,65%. Věřitel, spol. [právnická osoba] uzavřela dne [číslo] se spol. [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek (smlouva), jíž došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění (zjištěno z předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], podací lístek odeslané pošty). Žalovaný po podání žaloby částečně svůj závazek uhradil (viz výše). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud je s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU (rozsudek č. C [číslo], ze dne [datum]) povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k uvedenému ničeho nedoložila, pouze obecně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, vycházela z informací získaných od žalovaného a provedla lustraci v rejstřících (svém interním systému, insolvenčním, živnostenském, centrální evidenci dlužníků). Je tedy zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěryschopnost pouze formálně, provedenou lustraci (byla-li provedena) a informace od žadatele o úvěr soud považuje zcela za nedostatečné. 12. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Pokud jde o původně požadovanou jistinu úvěru, podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, z této žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne [datum], tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat částku odpovídající poskytnuté zápůjčce. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb., kdy tento žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala ode dne [datum] do zaplacení ([datum] došlo k částečnému plnění žalovaného). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 047,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za jednoduchou výzvu k plnění a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále za jeden úkon po podání žaloby (částečné zpětvzetí) ve výši 1 980 Kč dle § 14b odst. 3, § 7 vyhl. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť řízení bylo zahájeno